Po nákupech...

Heh, netvrdila sem včera náhodou, že jedu na VS jenom pro dárek? No tak sem možná trochu kecala. Koupila sem si krásnou podprdu a novou mp3 :-* Je růžová a nádherná. Jmenuje se Nugeta x-)


(kdyby někoho zajímaly podrobnosti, tak je to iriver - E150)

Vodjeď!

Po včerejším oslavování Silvestra jsem nějaká utahaná. Kdo by nebyl. Slíbila sem rodičům, že pro ně dojedu ať nemusí šlapat pěšky. Byli sme domluvení na jedenáct, jenže kdo mohl tušit, že se to tam tak rozjede. Takže nakonec sme odjížděli až ve dvě a to sem je musela ještě popohánět. Dostala sem novoroční pusu od Pana ženatého :-* a pak se mi konečně podařilo rodiče vykopat ven. Večírek to byl opravdu podařený.

A teď balím. Ne, nejedu ještě do školy x-) to zas takový cvok nejsem. Jedem s našima zítra k babičce do Prostějova, a pak k Medvědům do Knínic. Když už se člověk takhle někam dostane a ví, co znamená zkratka GC, určitě si najde pár míst na hezkou procházku, no ne? Takže se nejspíš pojedem se ségrou podívat do Boskovic. Na to, jak malé město to je, tam mají docela dost kešek. A to by přece byla škoda, jim je tam nechat nedotčené.

Z Knínic pak pokračujem ve středu na Vrbicu na sklep a odtud ve čtvrtek tak nějak v průběhu dne do Pavlova, kde oslavíme Silvestra s Jean-Pierrem a Pencou. V pátek pokračujeme směr Brno, protože Luss má volnej bejvák, tak by byla škoda toho nevyužít (protože to je, jak sama řekla: "Jako fakt dobrej pařící barák"). V Brně mám taky naplánovanou takovou malou procházku. No a z Brna mě pak v neděli čeká cesta do Jihlavy, kam už se taky těším.

Jako ne, že bych toho měla moc. Dneska mě ještě čekají obchody na VS, protože musíme nakoupit věci na Silvestra a taky se chci poohlédnout po mptrojce, když sou ty povánoční slevy.

Tak si užijte Silvestra a na Nový rok, ať vás netrápí kocovinka, protože jak na Nový rok...

The Gossip

...ale ne Gossip Girl, tenhle seriál mě opravdu za srdce moc nevzal (i když knížky se mi docela líbily. Takový sex ve městě pro mladší).


Na mysli mám kapelu The Gossip, která přitahuje mou pozornost už nějakou dobu. Především mě zaujala jejich zpěvačka Beth Ditto. Pro ty, co stále neví o kom je řeč, řekněme, že by se dala srovnávat s Kelly Osbourne. Beth "proslavila" kromě jejího úžasného hlasu také její morbidní obezita (a to je prosím lékařký název).

The Gossip hrají americký indie rock, Dance punk, Garage rock a Punk blues (dřív). Vydali čtyři alba. Novinkou na trhu je jejich poslední album s názvem Music for Men se skvělou skladbou Heavy cross. Kapela pochází z města Olympia (fanoušci Nirvany zbystřili ;-) ze státu Washington. Oficiálně vznikli v roce 1999 a od té doby hrají v téměř stejném složení. Vystřídali jenom bubenici.

A teď něco málo k samotné Beth. Slečna Mary Beth Patterson se narodila v roce 81 v Arkansasu. Je to lesbička podporující LGBT a feministky (mimo téma: dneska jsem se dostala na stránky českých feministek a řeknu vám: "Dámy, málem jsem se smích poch*ala. Ten kdo ty stránky píše by měl být dlouho a veřejně bičován. Je to vyloženě škoda plýtvat pamětí serverů na takové kraviny). Kamarádí se s Anou Matronic (Scrissor Sisters). Je známá díky své image, stylu oblékání a celkově zjevu. Čím dál častěji se objevuje na přehlídkách známých návrhářů, ale spíš, aby tam tvořila jakousi kulisu aby modelky proti ní vypadali ještě štíhlejší. Každopádně hlas má tahle dáma opravdu originální a poslouchatelný (narozdíl od některých zpěvaček, které jsou sice pohádkově štíhlé a vypadají jako princezny, ale hlas mají tak uječený, že nezvládnete víc než pár songů).

Závěr? Stáhla jsem si dvě poslední alba a musím říct, že se mi líbí.

Milý Ježíšku,...

moc Ti děkuju za všechny ty dárky, cos mi letos přinesl! Pod stromečkem jsem od Tebe našla spoustu krásných věcí. Vzhledem k tomu, že jsem si letos přála jenom jednu věc (a to Nokia ld-4w gsp modul) a tu jsi mi taky donesl, byla jsem spokojená. Zbytek byl navíc a potěšil mě o to víc.

Opravdu ti děkuju. Měj se hezky a zase za rok.
Tvoje Maddean

Tak drahouši,

Letos to opravdu stálo za to. Před Vánocema jsem byla docela slušně nachlazená. Kudy jsem prošla, tam za mnou zůstávaly ležet hory posmrkaných kapesníků. Bylo to všechno tím šíleným počasím. Když jsem - ještě v Jihlavě na bytě - stála večer před odjezdem s čajem u okna a koukala se na to, jak tam krásně sněží a celé to město, které jsem loni tak nesnášela dýchá tak úžasnou vánoční atmosférou, těšila jsem se na Vánoce. Přímo před okny nám svítí veliká vánoční hvězda a kolem ní si poletoval čerstvý sníh. Prostě romantika. Doma to taky vypadalo krásně. Nasněženo bylo tak akorát. Cesty relativně suché, všude kolem sníh.

Jenže nic netrvá věčně. V pondělí nám v Počasí oznámili, že se bude oteplovat. Ve středu ráno mě probudilo bubnování deště na parapet. Kouknu z okna a po sněhu ani památky, všude jenom bláto a kaluže. Venku se nám oteplilo na krásných 12 stupňů, což je vyloženě běžné v prosinci. Takže celé Vánoce byly nakonec na blatě. Nechci vás strašit, ale znáte tu teorii o obdobích mezi dobami ledovými? Já bych tomu i docela věřila.

Celá tahle věc s počasím v kombinaci s tím, že české televize ignorují naše české Vánoce a české pohádky (někteří srandisti měli dokonce Krvavé vánoce, což jsem nemohla hodně dlouho rozchodit) způsobila, že jsem neoplývala zrovna vánoční náladou a to ani na Štědrý den. Vlastně především na Štědrý den. Pro mě je to byl vždycky den, kdy jsme se celá rodina dohadovali, na co vlastně budem koukat, protože se nám ty pohádky dost kryly a každému se líbilo něco jiného. Letos jsme se bez toho obešli. Všechny pohádky byli podle taťky uječené, ségra si pouštěla chill out, mamka dodělávala uklíd a já přemýšlela, jak to udělat, abych si připadala aspoň trochu tak jako, když mi bylo šest a celý den mi bylo blbě z nervozity, jestli ten Ježíšek nezapoměl a jestli nedonese uhlí, jako bratránkovi loni...byly to nervy. Čím jsem starší tím víc pro mě ztrácejí Vánoce kouzlo.

No a kdyby někoho zajímalo, co jsem teda objevila pod stromečkem, tak to byl vytoužený gps modul, flashka, kašmírový šál, vlasová kosmetika, pepřák (konečně byly moje historky o tom, jak chodím sama noční Jihlavou pochopeny), mikina (v opilosti nerozepnutelná), polštář (na kterém se úplně božsky spí), od ségry balík těstovin a kuchařka s recepty na špagety, od Vítka svíčky a košilky, od Sjú kokosovou sadu na koupání, hodinky a spoustu dalších drobností. Myslím, že bych tak polovinu měla vrátit, protože zas tak hodná jsem letos určitě nebyla.


Jo a úplně mimo téma Vánoc, jsem si našla novou zálibu. Poohlížím se po starých receptářích, časopisech pro ženy, rádcích pro domácnost a podobných knížkách tak z roku 1900 - 1930. Úplně mě fascinují ty rady jak si udržet manžela, jak být za dámu a podobné. Tak kdybyste měli něco takového doma, tak mi dejte určitě vědět.

Zatím se mějte a užijte si zbývající volno!


Páček shledáček !!!

Nepál? Nema problema :-)

Tak jsme se s Hani zase tak trochu nudily. Trochu, malinko. Vypadlo ze mně, že bych chtěla letět do Nepálu. A to bych chtěla, někdy v budoucnu. Dva nudící se mozky dokážou vymyslet lecjaké blbiny, a tak jsme hledali cestu, jak se do Nepálu dostat. Nejlepší volbou bylo samozřejmě letadlo. Let trvá asi 15 hodin a stojí 28 000 Kč (jeden přestup; economy class). To je docela pohoda. A co třeba letět první třídou? To už taková krása není. Cena 71 000. A výhody první třídy? Můžete si vzít o 10 kg víc věcí a sebou do letadla bágáž o váze až 18 kg. Taky dostanete balíček na zpříjemnění letu (na vybraných linkách) a máte k dispozici 8 filmů (to by vám mělo stačit na celou dobu letu). Taky vám business class umožní vstup do VIP salonků na letištích a lepší služby a víc místa na cestování. Co si budem povídat, letět první třídou, to je fakt sen, ale zase představa, že bych se do Nepálu mohla podívat ještě jednou, když s ní nepoletím...rozmýšlet se nebudu.

A nuda byla větší a větší a nás to lítání začínalo zajímat víc a víc....a Hanka si všimla, že nabízí i další služby. Třeba vám zařídí hotel. To už pak byly fakt pálky. Kolik byste třeba hádali že bude stát zpáteční letenka business class+ z Prahy do Brna s pětihvězdičkovým hotelem Voroněž? Ha? Nebudu vás napínat....7 600 Kč. Samotná cesta trvá 45 minut :-) Výsměch?

Koktejl aneb není nad kvalitní čtení

Tak si říkám, že co by student cestovního ruchu, měla bych se zajímat o cestování :-) V úterý jsem se mihla kolem školní knihovny (spíš parodie na knihovnu - aspoň na vysokoškolskou), což mělo za následek dvě věci. Mezi vyřazenýma knížkama jsem narazila na opravdu zachovalý výtisk Holywoodu od Ch. Bukowského (ten jsem ještě nečetla). Druhá věc, pro mě mnohem více obohacující, že jsem objevila Koktejl. Shodou okolností nové číslo. Nikdy před tím jsem ho nečetla, ale obálka mě zaujala natolik, že jsem neodolala. Titulka slibovala články: Finsko - Pašeráci tabáku, Nový Zéland - Kivi mluví česky, Hipíci z Kanárů - To neřeš!

Pustila jsem se do něj při odjezdu z Ji a dočetla někde mezi Zlínem a Vizovicemi. Nebyl tam jediný článek, který bych přeskočila. Dočetla jsem se například, že:

• jsme možná chodili vzpřímení už od počátku vývoje (a že opice nezačali chodit po zadních jenom proto, že se více pohybovali po stromech). Vědci na tuto možnost narazili, když v Africe našli kostru druhu Ardipithecus ramidus starou 4,4 mil. let. Když kostru seskládali, zjistili že měla vzpřímené držení těla, takže chodila po dvou.
  
  
• ve Finsku je evropskými zákony zakázán prodej tradičního tabáku Snus, a tak si jej Finové pašují z Norska, které má na jeho prodej vyjímku. Resp. není to přímo ve Finsku, ale na Alandech, což jsou ostrovy mezi Finskem a Norskem patřící Finsku.
  
  
• Vlasta Kálalová Di Lottiová byla velmi zajímavá česka, která se ve svých sedmnácti letech odstěhovala do Bagdádu, aby tam založila nemocnici, kterou potom vyhledávala i královská rodina.
  
  
• si jde docela snadno vyvolat vidění a to tak, že omezíte působení vnějších vlivů na své smysly, což vyvolá docela rychle halucinace. Vysvětleno to bylo na příkladu poustevníků, kteří měli halucinace často. Bylo to způsobeno tím, že žili v jeskyních, kde není dost světla a je tam ticho. Taky moc nejedli. No a vidiny byly na světě.
  
  
• Ian Wright je zajímavá osobnost. Moderátor známého Lonely planet, který procestoval celý svět a zažil neuvěřitelné věci.
  
  
• jsme - jako Česká Republika - mohli vlasnit Tahity, Togo, pás země vedoucí od čech až k Jadranu, Kamčatku,...a místo toho máme jenom kus Tichého oceánu, ze kterého se nejspíš v budoucnosti bude dát cosi těžit.
  
  
• být hippíkem na Kanárech je víc než jednoduché. Stačí vědět, kam večer vyrazit. A když chcete být volní jako ptáci, odjeďte na Ukrajinu, kde žije společenství Rainbow, kde vás budou vítat slovy: "Welcome home!"
  

A tak dál....Koktejl je opravdu plný zajímavých věcí, takže nejspíš v budoucnu získá dalšího čtenáře. A mimochodem, věděli jste, že v Japonsku dělají cukroví z fazolové pasty a nebo chaluh? Jmenuje se "Okaši-o dózo" a jí se většinou na Vánoce. Ostatní druhy, se podávají k dalším speciálním příležitostem, jako například k čaji.

Takže tolik z Koktejlu. Jinak ve škole už mám za sebou úspěšně dokončen první semestr. V GC se mi taky docela daří, dá se říct. Možná to bude lepší po Vánocích, jestli dostanu ten GPS modul, co bych chtěla. S tím by se mi hledalo jedna radost.

Tak Šťastné a Veselé Vánoce!

"MUSÍŠ MÍT KŘÍDLA, KDYŽ CHCEŠ MILOVAT PROPAST."

S.F.

ELO Ostrava a Česká filharmonie

Je přesně 11:11, což je dobrý čas :c) Vzbudila jsem se před zhruba hodinou. Pořád jsem naštvaná na Vítka, protože jeho neschopnost ozvat už mě opravdu vytáčí. Nadále jeho slova jako přijedu nebo zavolám, ignoruju.

O tom ale psát nechci. Chci se podělit o zážitky z posledních dvou dnů. Lístky mi dorazily tak jak ve Student Agency slibovali, takže už mi zbývalo "jenom" zjistit jak se dostat tam, zpátky a zajistit si někde přespání. Všichni ostravaci, které znám, ale měli plno nebo už byli doma, takže tahle možnost byla zamítnuta. Nakonec mě zachránila Skora, která mi přespání domluvila na intru. Největší sranda byla, že mi jak na potvoru doma nešel net, takže jsem se nedostala ani na idos, abych si zjistila ty vlaky a busy.

Nakonec jsme se tam dostali. He! Ještě před začátkem jsme našli kešku na Sareze. Tak trochu náhodou, ale radost byla stejně veliká. Před vchodem jsme zjistili, že tam jsme asi nejmladší. Pak kolem ale prošel klučina, který vypadal tak na patnáct, takže nejmladší jsme nakonec asi nebyli. Fakt ale je, že věkový průměr byl tak 50 let :c) Koncert začal opravdu tak jak bylo uvedeno na vstupence, což mě překvapilo, protože takové koncerty většinou začínají tak s hodinovým zpožděním minimálně. Jenže jak brzy začali, tak tak taky skončili. Nekecám. Hráli asi hodinu a půl a neobměkčil je ani dlouhý potlesk po poslední písničce. To bylo docela překvapení, protože jsem si původně myslela, že budeme muset odcházet ještě dřív než to skončí, protože bus nám jel 23:30. Konecrt samotný byl dobrý, ale atmosféra docela divná, protože většina lidí tam seděla. Museli jsme teda popřemýšlet, kde strávíme ty dvě hodiny. Nejlépe někde v teple. Zapadli jsme do baru, který je přímo na Sareze, ale bylo tam tak plno, že jsme se nakonec odebrali jinam. Jeden kluk nám poradil bar Co kdyby... Tak jsme vyrazili a byli opravdu mile překvapené, protože Co kdyby... je úplně super. Točí Stellu Artois a Hoegarden white, takže spokojenost. Prostředí super a barmani, no radost pohledět (teda až na toho jednoho, o kterém do teď nevím, jestli to byl blonďák nebo blondýna). A navíc je to přímo u zastávky, ze které nám jel bus, takže naprosto strategické místo.

Ve vlaku jsme se dali do řeči s nějakou paní, jenže pak došla průvodčí s tím, že sedíme v jedničce a jestli si chceme připlatit nebo si přesedneme. No co myslíte? Přesedli jsme si. V kupéčku s náma seděl kluk, který jel až do Plzně (kde měl být v sedm ráno) a byl rozhodnutý nespat, protože se bál, že ho okradou nebo zabijou :D A tak jsme ho nastřídačku strašili a utěšovali, že to se přece nestává a tak. V Olomouci jsme byli někdy kome jedné. Chtěli jsme jít ještě někam na pivko, ale všude bylo zavřeno. Nakonec jsme zapadli do nějaké herny, ale pivo tam bylo tak hnusné, že jsme vypadli ani jsme to nedopili. Ještě jsme si udělali takovou delší procházku velmi nezajímavou částí Olomouce, a pak už vytuhli na pokoji.

Vzbudili jsme se někdy kolem desáté. Ve dvanáct jsme vyrazili do města na další prohlídku. Byli jsme u orloje, kde jsme našli další keš. Navštívili jsme výstavu, která byla super a poučná a tak. Pak jsme zamířili k čajovně Kratochvíle, která mě překvapila. Není tak tmavá jako Modrá, ale je moc příjemná. Dali jsme si Irský krém, o které jsem si myslela, že bude teda sladší (a vlastně že bude chutnat úplně jinak), kratochvilnou směs a kuskus, který byl strašně dobrý, což mě přimělo k tom, abych si našla nějaké recepty na něj, protože je to na přípravu hrozně jednoduché, syté a dobré jídlo. Po čajce už nebylo moc času, tak jsme si zaběhli na intr pro věci a valili na vlak. Tam jsem si ještě koupila Aquu do aromalampy, kterou miluju, ale nemůži ji většinou sehnat, protože na Vsetíně přestali Salus prodávat.

Večer jsme chtěli vyrazit ještě za klukama na pivko, ale nakonec jsme zůstali doma, protože jsme byli nehorázně utahané. Tak jsme s našima koukli na Žhavé výstřely a pak šli spát.

Ty dva dny byly hodně hektické, ale super.

Je toho najednou nějak víc :D

Občas se neskutečně nudím...obzvlášť s blížícím se zkouškovým...a někdy nevím, co dřív. Dneska mi napsali ze Studen Agenci, že jsem vyhrála v soutěži 2 lístky na koncert Eletrical Light Orchestra. Na čtvrtek 3.12. což je pozítří. A hned jsem měla co dělat. Zavolat mamce, jestli napíše ségře omluvenku na pátek, zavolat ségře, že se mnou jede a že potřebuju někde přespat, protože vlak z Ovy jede ve dvanáct večer, jenže končí v Olmu a dál mi nic nejede až do čtyř do rána, kdy bych dojela do Hranic a tam hodinu čekala na vlak na Vsetín. Takže po obdržení mailu jsem asi dvě hodiny telefonovala, zjišťovala a prosila o azyl někoho, kdo studuje v Ostravě. Teď už mám všechno vyřízené, zjištěné a zajištěné, tak už jsem klidnější. Už jenom aby dorazily ty lístky včas. Přišlo to tak najednou, že ani nevím jestli tam vlastně těším. Ale co, výhra je výhra, tak pojedu. Příště budu soutěžit radši o ty jízdenky do Amstrdamu :c)

Další příjemná věc dneska: podnikla jsem cestu za keškou k Jánskému kostelíku. Oni ti rodilí jihlaváci vědí, proč tam ty kešky umisťují. Vůbec jsem netušila, že tady tak pěkné místo a docela kousek od našeho bytu. Kešku jsem našla úplně bez problémů. Super výlet asi tak na hodinku. Navíc mi vyšlo počasí, protože v momentě, kdy jsem zaklapla vchodové dveře začalo poprchat a od té doby prší. Chtěla jsem se jít podívat ještě na Heulos, ale tak příští týden to snad taky půjde.

Zítra mě čeká prezentace z angličtiny a pak hurá domů. No hurá...ani ne hurá, protože přijdu o jednu z přednášek z psychologie (a zrovna kultury). Původně jsem chtěla jet až ve čtvrtek odpoledne, ale copak teď můžu?