Velká radost, malé zklamání na Vršatci (SK)

Tak jsem zpět z rodinného výletu. Cílem našeho tripu byl Vršatec. Rodiče mají na tyto končiny asi hodně pěkné vzpomínky, já nikolivěk...nikdy mě tam nevzali, což je docela škoda, protože je tam krásně.

Terén mě však zastihl dost nepřipravenou, protože moje tenisky do města moc nedržely na vlhkých skálách. Navíc baterky do foťáku zůstaly zcela neprozíravě ponechány v Ji, takže většina fotek vznikla díky mobilu a připravenosti mojí drahé sestřičky.

Po vystoupení z auta následoval veliký záklon, protože ty skály jsou fakt docela vysoké a pak otázka: "jak tam jakože držel ten hrad?". Na vrcholku jedné z těch strmějších skal se totiž tyčí zřícenina hradu. Jeho počátky se odhadují na 13. století, kdy tu byl vystavěn, coby strážní hrad (ani se nedivím, výhled je tam úžasný na všechny strany). A co je kouzelné, váže se k němu pověst:

Postrachom okolia bol šarkan (= drak) hniezdiaci na Vršatci. Kráľ vyzval rytierov, aby ho zabili, nikomu sa však nedarilo. Až raz prišiel mladík, ktorý ho skántril. Panovník mu za to daroval celý chotár a na skalách si záchranca mohol postaviť hrad. (ZDROJ)

Když jsme se vyškrábali až k hradu (a mě se přestaly před očima míhat výjevy ze scén, kdy lidi padají ze skal a drtí si kosti o kameny dole) napadlo mě, že by to mohlo být skvělé místo pro uložení cache (čtu o tom už tři dny v kuse, tak mě to tak nějak začíná poznamenávat). Tak jsem tak koukala kolem a kolem a najednou....v mezeře mezi zdivem, kde dřív byl nejspíš trám, byl posazený úplně nepochopitelně kámen. Že by? Napadlo mě... Tak jsem poprosila ségru - protože moje výška bohužel nedostačovala - aby ten šutr dala bokem a koukla se, co je za ním. Nechtělo se jí do toho, ale když jsem jí řekla, co by tam mohlo být, dokonce i povyskočila. O co větší byla moje radost, když vykřikla, že je tam krabička? Ten pocit zná asi každý, kdo něco takového už někdy našel, jinak nevím s čím by se to dalo srovnat. Už už jsem si myslela, že jsem našla svůj první cache, což by byla teda velká náhoda, ale "bohužel" to byla jenom vrcholová knížka. Nezklamalo mě to, spíš navnadilo...a když jsem si v té knížce přečetla, že se tam před půl rokem někdo zasnoubil, tak mi to přišlo jako dobrý úlovek. Akorát jsem opět hořce litovala své nepřipravenosti, protože tam bohužel nebyla tužka, abych se mohla zapsat. Úkol číslo jedna: Nosit sebou všude tužku. Teď se o to víc začínám těšit do Jihlavy, protože tam už mám jeden úlovek vyhlídnutý.

Tak si říkám, že tohle by mě mohlo možná bavit...a jestli mě to vážně chytí, tak budu uvažovat o tom, jestli bych neměla investovat do lepších bot, protože cítit na podrážce každý kamínek není nic příjemného. A taky je docela škoda, že GPSky jsou zatím hodně drahé, když vezmu v potaz to, že by to měl být jenom koníček, který mě třeba brzy přejde (a tato varianta je hodně pravděpodobná, protože tak to bylo už hodněkrát).

Docela mě překvapilo, kolik lidí reagovala na můj status na FB, že se zajímám o geocatching. Jenže kluci jsou hrozné lemry a sice mají vybavení, ale nikam se jim nechce chodit. Asi budu muset zlákat někoho dalšího, protože chodit single se mi asi taky nebude chtít. Možná ségra by se na to dala. Uvidíme...

Tak dobrý Cacher dámy a pánové

Zajímavě

Už bych sem asi zase měla napsat něco zajímavého, aby mi návštěvnost neklesla pod 1 :c) To by bylo nemilé. Takže....

Zajímavá věc číslo jedna: LUKYHO NAROZKY (včera)

Jako jedny z mála jsme byli oficiálně pozvané (protože jsem si to vydupala). V osm jsme vyrazili a docela mě překvapilo, když jsme dorazili na místo určení a...nikdo tam nebyl. Jenom Lukáš a Michal. Volám Lukymu a on na to, že je ještě doma a že dojde v deset. Porazila jsem Lukáše v kulečníku. A po dlouhé době zase pila pivo.

No teď to vidím tak, že to ani zajímavé není :D Vlastně jediná zajímavá věc na tom byla, že z dámských záchodů (rozuměj přímo ze záchodu) šla pára. Nevím odkud se tam vzala, ale byla tam a nepříjemně hřála.

Zajímavá věc číslo dvě: GEOCATCHING (rovněž včera)

Předevčírem jsem došla k závěru, že nemám koníčky a že nějaké zoufale potřebuju, protože se nemůžu dokonce života koukat na HIMYM a Simsnovi. Přemýšlela jsem a přemýšlela až jsem si vzpoměla na geocatching. Jednou se o něm zmiňoval Lukk u sebe na blogu. Už tehdy mě to docela zaujalo, tak jsem si to vygooglovala a? Už jsem zaregistrovaná a mám vyhlídlou první catch. Mezi základní vybavení patří taky GPSka, kterou nemám, ale když se začtete pozorněji, dokážete i bez techniky poznat, kde to je. Jsem zvědavá, jak dlouho mě to bude bavit.

Odkazd na Geocatchnig ZDE

Zajímavá věc číslo tři: E-MAIL OD LUKKA (včera večer)

To mě zarazilo nejvíc, protože jsem to nečekala. Dorazila někdy večer, když už jsem nebyla doma. Obsah mě dost zarazil, ale chápu, protože kdyby to měl vypisovat do komentářů asi by to bylo dost na dlouho. Celkově mě ale potěšil jeho zájem. Takže odepíšu až budu mít dost času a klid.

Zajímavá věc číslo čtyři: DOLNORAKOUSKÁ ZEMSKÁ VÝSTAVA (24.10.)

Tu jsem navštívila už minulý týden. Líbila se mi výstava v Hornu i v Raabsu, ale Telč mě docela zklama a to jsem se na ni těšila nejvíc, protože tam měla být výstava o kultuře a umění. Bohužel byla dost blbě vymyšlená a dost nezajímavá. Za to rakouská část výstavy byla super. Nevím do kdy sice probíhá, ale jestli ještě probíhá doporučuju navštívit aspoň rakouskou část.

A teď? Jdu skládat to pitomé dřevo, co tam na mě čeká už od čtvrtka :-(

Mějte se a držte mi palce při lovení cache.

Jo a ještě jedna věc, poměrně zajímavá. Vybrala jsem si nový foťák. Takže teď už zbývá jenom střelit ten starý. V bazaru mi za něj chtěl ten blbec dát tisíc. Tisíc?! Za rok starý, téměř nepoužívaný foťák, který je ještě v záruce? Ani náhodou! A tohle je můj nový miláček, který ještě trčí někde v obchodě.

tak nějak divně

nevím, proč si i úplně normální a na první pohled docela pohodoví učitelé myslí, že středobodem mého vysokoškolského studia je jen ten jejich předmět. Psala jsem učitelce na EEI, do které jsem měla mít prezentaci, jestli bych to mohla odprezentovat o týden pozděj, protože dojíždím 6 hodin a přišla bych kvůli jedné její hodině o dva dny volna....a co ona na to? Upřímě, vzhledem k formálnosti mého mailu a všem těm prosím a děkuji a byla byste hodná, jsem čekala odpověď typu..."není to problém"....ale ouha ona mi na to napsala, že dojíždí snad každý! Cože? To mě chce srovnávat s někým, kdo to má do školy čtvrt hodinku cesty??? Dost mě překvapila a teď je mi z toho tak nějak divně....

Tak úkol částečně splněn. Uklizeno mám, oběd byl a jedno cviko z PRC taky hotové. Už mi chybí jenom prezentace do EEI na téma o které nic nevím a vlastně ani netuším, co by tam tak jako mělo být....a mám takový zvláštní pocit že budu první koho tam ta učitelka seřve za to, že to má celé blbě...a já se chtěla předvést :-(

Celý den tu bylo krásně a já seděla doma. No seděla, neseděla celý den jsem něco dělala. Chtěla jsem se jít někam projít. Přece jen je docela ostuda, že za ten rok a půl co tady pobývám Jihlavu skoro vůbec neznám. Jenže teď se tam začíná zatahovat, tak nevim jestli se mi nakonec bude chtít vůbec někam vyrazit.

Jdu si umýt vlasy a uvidím...

Neděle(j)!

Momentálně mám se famfárově. Je neděle dopoledne...a já spala o čtyři hodiny dýl než celý předešlý týden. Takže po týdnu jsem zase plně odpočinutá. Dokonce jsem se zregenerovala natolik, abych sama od sebe a dokonce s nadšením pouklízela ten náš byt, ve kterém už to bylo jak v prasečím chlívku. Celý týden jsem po práci neměla náladu na nic, dokonce ani na přednášku doc. Čačky (a ty přece miluju). Prostě jsem přišla, švihla tašku někam směr stůl, vzala ntb, zalezla si do postele a tam zůstala až do večera, potažmo do rána. Mít takovouhle práci trvale musí být opravdu vyčerpávající. Proto už se těším až zase zavítám do školy. Budu SEDĚT na všech těch přednáškách a cvičeních a jediný můj pohyb bude psaní.

Teď přemýšlím, co si ukuchtím na oběd. Chtěla jsem si dát brambory s něčím, ale není s čím a do obchodu po týdnu nájezdů na sladké (přepadla mě šílená žravka...a to sem skoro měsíc vůbec nic sladkého neměla) jsem nemohla bo nemám money. Mohla bych si sice vybrat, ale zase nechci brát z peněz na dovču. Protože prachy za brigošku mi přijdou až 20., což je ještě zatraceně dlouhá doba. Takže k obědu si nejspíš upatlám zase těstoviny....asi bych si měla konečně najít nějaké ty recepty. Taky s postupem času vidím, kolik věcí nám tu ještě pořád chybí. Třeba mixér. Chtěla jsem si udělat tvaroh, ale bohužel nebylo ho čím našlehat. Nebo taky neumíme zapnout troubu...to znamená míň zapékaných brambor.

Takže obědvat budu asi zase těstoviny
(stejně jako posledních sedm dní).

Question

Proč nemůžu bydlet někde, kde vyrazit za kulturou znamená otevřít dveře od bytu a vykročit do ulice?

"...dáš šest baget a budeš tlustý jako, jako barel!"

A já budu tlustá jako, jako prase. Co jsem přišla z práce jenom ležím a žeru. Nejím, prostě žeru. Tlápu páté přes deváté. Cpu se k prasknutí. Rvu to do sebe horem dolem. No nevím, jak jinak vám to ještě vysvětlit. Ale ti bystřejší z vás (snad bystrá norma) určitě chápou, co chci říct. Asi si si budu muset brát větší svačiny, protože jablko, mrkev a toast za celé dopoledne je asi vážně málo. Nejradši bych chodila spát už ve tři, protože jsem fakt nehorázně utahaná. Za to spím jak mimino.

A sny mám opravdu kvalitní.

Dneska při poslechu Michaela Jacksona jsem došla k závěru, že bych měla poslouchat jenom mrtvé autory a dávno rozpadlé kapely. Proč? Začala jsem poslouchat SOAD - rozpadli se, Gaia mesiah - rozpadli se, Michaela Jacksona - zemřel....co z toho vyplývá? Nosím umělcům smůlu a smrt. Zjistila jsem, že při hudbě mi ta šíleně bolestivá brigáda utíká líp. Nejhorší je poslední čtvrthodinka. Ta se teda táhne neskutečně.

Rozmýšlím se, co udělám s první výplatou. Říká se, že první výplata se má prochlastat...nejradši bych to propila s holkama, ale pochybuju, že se slezem, protože poslední dobou je čím dál složitější dostat nás tři dohromady. Druhá věc, co bych mohla, je utratit to za dárky na vánoce (což je nejpravděpodobnější) a ještě mám jeden nápad, ale to je tajem, chápete! Tak si teď vybírám a ne a ne se rozhodnout.

A tak si říkám, když už mě ta žravka přepadla, tak ať to aspoň k něčemu je...takže soutěžím s Kinder Bueno o kabelku :c)

Novinky ze světa dvacítky

Nazmar lidi,
tak...mám tu pro vás nějaké novinky. Asi se divíte, že se tu teď dlouho nic nepřibývalo. Důvod je prostý. Elektrika. Prostě nešla. Víte jak bylo ve zprávách to o sněhové kalamitě? No tak to bylo u nás. Ve čtvrtek jsem jela domů s tím, že vlasy si umyju až doma...jenže ono když nejde elektrika, tak neteče ani voda. Voda netekla až do neděle, kdy už jsem se jak malá těšila i na tu příšernou vanu v Ji. A co si budeme povídat, jsou věci které děláte radši umytí a s čistými vlasy, no ne?

Dneska jsem byla první den na brigádě u České pošty. Připadám si tam jak v obchodě. Jenom jezdím s vozíkem a vybírám si podle seznamu. Připadala jsem si jako Charles Bukowski (je fakt, že ten poštu roznášel, ale co).

Taky jsem si po dlouhé době koupila - coby cosmožena - Cosmopolitan. A byla jsem docela překvapena. Poslední dobou jsem ho nekupovala, protože články byly nudné, strašné a opakující se. Teď jsem tam ale objevila spoustu článků, ze kterých se dá čerpat inspirace.

Chtěla jsem opět přidat něco o tom, že už To mám srovnané (a samozřejmě si teď myslím, že mám) ale nebudu předbíhat...stejně by to dopadlo tak jako vždycky. Stále nevím co a jak a nejspíš to tak bude pořád. Ale to je jedno. Teď.

Teď koukám na Zoufalé manželky a cpu se čínskou polívkou. Snažím se nestoupak na chodidla, ale moc se mi to nedaří. Představa zítřejší práce mě děsí.

To zas bude...fajn.

Mimochodem doufám že na vánoce dostanu to, co mi bylo o víkendu slíbeno :c) a že dotyčný bude stejně tak statečný s nakupováním, jako s vymýšlením

Am I death?

Znáte tu scénu z Black Books, kdy Bernard spí na gauči u sebe v knihkupectví a příjde k němu Manny, co by nový zaměstnanec...vzbudí jej a Bernard se probere a řekne: "Am I death?" ? Tak víte jak jsem se cítila dneska ráno. Ale pěkně od začátku.

Včerejší odpoledne jsem vesměs prospala. V šest jsem vyrazila na cviko z EEI a pak byla domluvená s Pájou a Hankou, že vyrazíme do nově otevřené Colledge "něco" (bývalého Edgara). Já byla na odchod nachystaná od osmi, jenže Pája potřebovala nutně nabarvit hlavu. To mě donutilo přemýšlet nad tím, proč tu kurňa nemám foťák, protože vidět někoho jak si barví vlasy lžičkou je velmi inspirující :c)

Pája míchajíc barvu na vlasy kovovou lžičkou v umělohmotné misce:
"Hele, no na vobalu píšou, že to nemá přijít do styku s kovem a plastem, tak doufám, že to nebudu mít zelený."

Co vám budu povídat...nevyrazili jsme ani v osm, ani v devět, jak bylo domluvené....vyrazili jsme něco málo před desátou. V Colledgi bylo docela narváno, tak jsme se přesunuli do výrazně míň zaplněné Plechovky (kde nás pan tlustý číšník bude za chvilku znát jménem), ve složení maddean, Hani alias Pišiškwor, Pája, Didi, Peťa, Kristýna tuším a Milan + po sléze se k nám přidal ještě netíkův kámoš na jehož jméno si nepamatuju. Každopádně skupinka jsme byli zajíamvá (jak na pohled, tak na poslech). Když jsme zavřeli v Plechovce, chtělo se mi už docela hodně spát, ale holky se rozhodli, že se mi nechce spát a že se mi to všechno jenom zdá a tak mě násilím! (= chtěli mě otlouct o každý sloup, co jsme míjeli...a že jich na těch blbých sto metrech bylo) odtáhli zpátky do Colledge. Pak už mi to bylo vcelku jedno...Ráno, po třech hodinách spánku jsem ale uznala, že zas tak jedno to nebylo a že tři hodiny jsou opravdu hodně málo. Ale i přesto všechno jsem se zvedla a v osm už seděla na anglině. Tak jak mám tyhle hodiny ráda, tak dneska jsem je nenáviděla už jenom proto, že začínají v osm. Ale jak vidíte, přežila jsem a těším se dobrému zdraví (jak duševnímu, tak fyzickému) s radostným očekáváním dalších podobných akcí, které určitě ještě budou.

Teď si vařím oběd a až ho dovařím, sním si ho u Black Books, protože miluju Mannyho.

Takže dobrou děti...uvidíme se nejspíš na managementu nebo na psychologii kultury a když ani tam ne, tak příští týden někde v hospě :c)

Čágo :c)

Music: Pendulum
(proč se takový vály ke mě dostávají až teď?)

Znechucená nakupováním

Ahoj lidi,
tak dneska jsem se teda konečně dokopala k tomu, abych si koupila ten kabát...taky jsem se šla podívat na boty, ale žádné se mi nelíbily. Co mě ale tak znechutilo a vytočilo? V Deichmanu, kde mají teď 50% na vybrané druhy bot, se mi líbil jeden šátek. Chtěla jsem si ho koupit, jenže....stála jsem u pokladny minutu, dvě....pět...a prodavačka nikde! Tak jsem jí tam ten šátek nechala hozený a šla jsem. Nenechám ze sebe dělat debila. Sice nesnáším vietnamské obchodníky, kteří jsou vám v patách po celou dobu nákupu, ale tohle je teda stokrát horší. Tak jsem si na uklidnění koupila kabelku a několikatery kalhotky :c)
(protože tam neybla Skora, aby mi ukázala prsa).

Teď sedím ve škole na přednášce, která je vyučovaná v angličtině. Rozumím tak každé třetí slovo, ale Netík říkal, že se to dá v pohodě zvládnout (tak to mu výjmečně, protože anglina není jeho silná stránka a dějiny nejspíš taky moc ne - ale to jenom tak hádám). Uvidím.

Večer vyrážím s Pájou a Hankou (a nějakou její bývalou spolužačkou) do nově otevřené studentské hospody, tak jsem na ni docela zvědavá po tom, co jsem si prožila ve Student´s Pubu.

Fotky kabátu a kabelky dodám po sléze...
Báj

Bystrá norma je pěkně na prd

to mi věřte (prosím!). Dělá to z vás totiž pitomce, co pořád lítá a ne a ne něco dodělat do konce. Příklad: Šla jsem si pro skripta na metodiku prc a než jsem je donesla od skříňky na stůl (cca metr a půl), stihla jsem si rozdělat práci na management a trochu na právo...a skripta? Ty zůstali ležet netknuté na skříni :c) Je to jako prokletí...když váš během pět vteřin stihne zaujmout deset věcí a tři z nich chcete realizovat, nejlépe IHNED. To pak nic nedoděláte a jenom chodíte od jedné rozdělané práci ke druhé a říkáte si, jak neschopní jste.

Mimochodem...zapoměla jsem se zmínit o T.A.J.E.M.S.T.V.Í. alias Mechanickém pomeranči se ségrou. Ona ho viděla poprvé a moc se jí líbil, já ho viděla poprvé a taky se mi moc líbil. Jenom jsem tam nepochopila pár věcí...Proč vlastně mlátili ty lidi? Proč musel Alex lízat ty podrážky (protože z toho mi bylo neskutečně šouflo)? atd. Každopádně film je to zajímavý a určitěho budu chtít vidět znovu.

Další věc....zítra nebo tak nějak....mám našlápnuto na výstavu Modrá láska, která se týká tetování, tak jsem na to zvědavá.

A to je, to je, to to to sem měl říct já....mějte se bochánci :c)

It makes me laught...

che! Angličtina mě opravdu baví. Překládám si článek, co nám dala paní Šišková za úkol a potřebovala jsem vědět, co to znamená whopping. Slovnik.cz mi toho moc neřekl, ale aspoň jsem se dozvěděla, že whore je děvka, kurva, kurvit se, udělat děvku z..., běhna, smilnit, modloslužebnictví (a to je jako co?) a další lichotivé věci...Až po dočtení článku jsem si všimla, že dole pod ním, jsou vysvětlená některá slovíčka. A víte, co to whopping znamená? Je to život bez každodenního běžného komfortu :c)

Dostala jsem od Páji 50 dražé Orbit Orange, na takové to domácí zvýkání, víme?

Otázky

večer je mi smutno...napadají mě otázky, na které nemám odpovědi. Obzvlášť jedna mě otravuje už pěkně dlouho: Proč tak zoufale chci někoho, koho nemůžu mít ani na chvilku?

Moc dobře vím, že to nejde, ale v momentě kdy si myslím, že už jsem se s tím poprala mi dojde, že ne, že pořád nevím a nebudu to vědět nikdy.

Tyhle večery mě jednou přivedou do hrobu.

I fall in deep autumn sleep

Pravé podzimní peklo. To je to, co právě vypuklo za okny. Od rána s malými přestávkami prší a je hnusně. Chtělo se mi prozpěvovat ještě minulou středu, že podzim je krásný, že je teplo a je to prostě boží. Dneska jsem se rozhodla upadnout do hluboké hybernace a čekat na jaro. Budu čekat, až se to zase uklidní a bude hezky a teplo.

Vždycky když je takhle ošklivo, koukám se na "barevné" filmy. Dneska například Báječný svět shopaholiků. Dopoledne jsem si to stáhla a chtěla si to pustit, ale nestihla jsem to dokoukat, tak si to dám ještě jednou večer. A taky si dám skvělou koupel při svíčkách, protože to je uvolňující, romantické a sexy :c) Ale hlavně je to super relaxace.

Zítra ráno jedu do Jihlavy. Těším se na zítřejší průvodcovstí, protože zase (už podruhé!) uvidím Michala :c) Už jsem vám o něm psala? Ne? No je to ta nejroztomilejší bytost, co jsem za ty dva roky na naší vš potkala. Nechci tím urazit ty ostatní lidi, co znám ze školy, ale vy jste všichni v pohodě, cool, hodní, ale on je prostě milý až roztomilý :c) Navíc i dobře vypadá (takže má nejspíš holku). No uvidím, jak se to vyvine, protože se nikde jinde nepotkáváme. Což je teda věčná škoda.

Jak na potvoru

bylo dneska ráno hnusně, takže jsem nejela na ten bazar. A jak na potvoru je teď moc hezky. Podzimně hezky. Chladno, ale neprší. Škoda, že v bazaru byli jenom do dvanácti, protože odpoledne bych to tam mohla zavést. Teď mi to tu bude strašit až do jara, jestli teda na jaře vůbec nějaký bazar bude.

Blešák

Oblečení mi sice moc neubylo, ale stejně jsem vydělala 650,- takže jsem spokojená. Pro příště už vím, že oblečení nebrat (to zavezu zítra na bazar na Halenkov). Každopádně jsem si dneska vydělala na cestu do Vídně + nějaké to kapesné. Takže už se těším na výlet.

24.10. 09 jedu na Dolnorakouskou výstavu. Nejspíš...protože mi nejde otevřít seznam přihlášených, takže nevím, jestli jsem tam nebo ne. Takže budu muset zaběhnout do CA a vytrpět si tu hrozně ukecanou (a když já řeknu hrozně ukecanou, tak mi věřte, že ukecaná byla) babu a zeptat se jí, proč mi to sakra nejde otevřít. A jestli dostanu tu brigádu, tak budu nahraná a budu si muset dát něco jiného. Uff.

Jinak další belšák bude před vánocema :c)

Slovní úloha

Syn pana Mrázka je průměrně inteligentní student. Práva nikdy studovat nechtěl, ale nakonec je udělal za 4 semestry. Otázka zní: Kolik ho to stálo? Berte v potaz, že za stejnou dobu vystudovala práva i dcera pana Mrázka.

Jestli nevíte o čem to tu melu, hned vám to osvětlím. Mluvím o Vysoké škole v Plzni. Jenom včera jí ve zprávách na rádiu věnovali nejmíň dvě hodiny. Ministerstvo školství a akreditační komise totiž zjistili, že se tam dějou věci nadpřirozené. Někteří lidé tam dokázali vystudovat za neuvěřitelné čtyři semestry práva, které jiní studují pět let. A profesoři? Ani za to nic nechtěli, dobráci, jenom si chtěli udělat očko u vlivných.

Vážně je to nespravedlnost. Když máte peníze můžete si studovat klidně více škol najednou, protože papínek to přece zaplatí. Peníze nejsou všechno, samozřejmě, ale když je máte, žije se vám líp. Můžete si dovolit jet na všechny školní zájezdy, můžete si dovolit studovat v zahraničí...je toho spoustu.

Když už mluvím o školních zájezdech....Máme v rámci Metodiky průvodcovské činnosti (PRC) absolvovat jednodenní zájezd. V nabídce je předvánoční Vídeň, předvánoční Drážďany, Dolnorakouská výstava, Olomouc a Putování za vínem. Vybrala jsem si Dolnorakouskou výstavu. Protože jsou v ceně vstupy, navštívíme tři města a navíc se mi poznatky budou hodit do PSK. Ještě jsem uvažovala o Drážďanech a Olomouci....jenže to je to...mít na to prachy, jela bych všude. A to mě ještě čeká Vídeň s holkama, kterou musím zařídit.

V rámci seberozvíjení jsem se včera rozhodla, že si začnu kupovat noviny...aspoň občas a na seznamu jsem si už nastavila všechny možné zpravodajské kanály, co mi byly aspoň trochu sympatické. A taky jsem se pustila do čtení odborné literatury. Takže teď cestou domů louskám Time-managing a cestou do Ji zase Jak motivovat sebe a své spolupracovníky. Taky jsem došla na to, čím zabít čas, než dostanu nějakou seminárku nebo něco...začnu znovu psát články na literarni.cz. Dřív mě to hodně bavilo, ale pak nebyl čas a ani chuť. Teď mám času habakuk a po přečtení motivace už se dokážu i namotivovat, aby mě to zase bavilo.

28 penisů

ta moje zdechlost mě jedno přivede do hrobu....ale aspoň teď díky hodinám Psychologie osobnosti vím, že za to zas až tak úplně nemůžu. Měřili jsme si totiž "čisté iq" a mě vyšel nejvyšší výsledek ze všech zúčastněných. Tak zvaná "bystrá norma", což je něco mezi vysokým průměrem a nadprůměrem. A to taky znamená, že patřím mezi lidi, kteří jsou dost chytří na to, aby viděli složitější problémy, ale bohužel už nejsou dost inteligentní na to, aby tyto situace dokázali řešit....z toho jim v hlavě vzniká (jak to znám z vlastní zkušenosti) pořádný guláš.

Přednášky z psychologií (obou) jsou celkově velkým přínosem. Věděli jste, že pan Čapek se vyloženě bavil tím, že pozval do společnosti nějakou novou osobnost (zahradníka dejme tomu) a polovině lidí nakecal, že je to filosof a druhé polovině, že je to výborný komik. A pak sledoval, jak to ovlivnilo jejich vnímání. Přirozeně ta polovina, které řekl, že je to filosof, na něj zbožně hleděla a hltala každé jeho slovo a ta druhá půlka se zas řehtala všemu, co dotyčný vypustil z pusy. A nebo mayové...víte jak oslavovali příchod jara? Zajali lidskou oběť, kterou podřezali na vrcholu některé z mnoha pyramid, vyjmuli jí srdce (to kvůli tomu, že věřili, že se jejich bohové živí lidskou krví), stáhli ji z kůže, kněz si tu kůži pak na sebe oblékl a vykřikoval něco o tom, že příroda už chodí v novém hávu....ale jinak to byl národ docela mírumilovný :c) Taky teď vím, že první, co češi postavili v Mexico City, byly dva pivovary. Nebo že španělé, ti pitomci, rozkradli veškeré zlato, které bylo v jižní Americe, ale nevěděli co s ním (a na rozvoj vlastní kultury se jim to plýtvat nechtělo, že), tak jím vyzdobili svoje kostely (no považte...). Co na to říct? Pan Čačka mě opravdu baví.

A co těch 28 penisů v nadpisu (heh ono se to i rýmuje)? No to je tak....minulý týden jsem jela na jachtec a s hrůzou jsem v buse zjistila, že kolem sedí samí chlapi...když jsem to počítala, došla jsem po číslo 28, na víc už nebyly nervy...

Dašlí věc, co mě tenhle týden dost zarazila: Košile! Původně se tenhle článek měl totiž jmenovat: Kde je proboha pořád berou? Potkala jsem se ve škole na schodech s klukem, který měl na sobě příšernou, strašně ošklivou a tak sto dvacet let starou košili. Takovou tu hnusnou komunistickou. Se vzorem vyblitého salámu. Tak by mě teda zajímalo, kde tyhlety modely pořád ti kluci berou? Kde, když v obchodech už se takové zrůdnosti naštěstí neobjevují. To mi někdo vysvětlete.

Jinak už se moc těším na zítra. Jdem se ségrou do kina....a ona ještě neví na co, tak jí prosím nikdo neříkejte, že na Pomeranč :c) mechanický, ovšem. S popkornem a slevou, protože kino se opravuje, tak nemůžou promítat normálně. V sobotu máme se Sjú ten blešák, na který jsem teda pořádně zvědavá....jako jestli ode mě někdo něco koupí, tak budu ucvrkávat štěstím, asi. No minimálně aby mi to hodilo aspoň na vstupné a cestu. Jinak je mi to šumafuk, protože ten zbytek zkusím udat ještě v neděli na bazaru na Halenkově.

Jo a kdyby vás zajímalo, jak válčíme na bytě, tak teda jako hodně....dobře se tam máme. Je to pohodička...nikdo vám do ničeho nekecá. Ze školy si jenom tak odskočíte na "nap-time" a zase běžíte zpátky (teda neběžíte, ale normálně jdete, protože je to kousek, tak se přece nebudete hnát, ne?). S holkama se potkáváme až večer většinou a to koukáváme na filmy. Převážně horory, díky kterým znám svoje dlaně tak dobře, že když zavřu oči, mohla bych si číst z ruky. Nevím, kam na ty nechutnosti holky chodí.

Toliko pro dnešek...jdu se koukat na paní Peřinu, jak trápí tlouštíky :c)

Iglau: SMELS LIKE TEEN SHIT

:c)

Každé místo, kde pobývám nějakou delší dobu nebo kam se pravidelně vrací, má pro mě po čase jistou vůni. Něco, co když někde cítím, hned mi to připomene To místo. Doma je to pro mě třeba vůně Bečvy...je to taková zvláštní vůně, něco co vám zavoní jenom občas, když je před bouřkou nebo je nízký tlak. Pro jachtec je to zase vůně špinavé vody, ve které jsou zrovna přebujené řasy a která má opravdu charakteristickou vůni.

A Jihlava? Asi tak....minulý víkend se nám někdo vysral před domem (omlouvám se za ta slova, ale to nebyl malý roztomilý bobeček, jaký dělají jenom miminka, to bylo hovno jak ruka!) Pak do toho navíc napršelo, tak se to celý rozteklo po chodníku a nateklo to do spár mezi kostkama a teď to tam smrdí a ještě dlouho smrdět bude. Takže tak, ale dneska šlíc ze školy (hhhh!) potkala jsem vůni novou a mnohem lepší. Celá Ji je teď totiž cítit spadaným listím a to je lepší než všechny hovna světa :c)

Víkend

Nevím, zda má vůbec smysl zmiňovat se o minulém víkendu...Pohádali jsme se. Všichni a hodně. A navíc v hospodě plné lidí. Asi z nás měli srandu. Mě to vtipné nepřipadalo. Rozbrečela jsem se v momentě, kdy jsem to nejmíň potřebovala, ale byly to jenom tři slzy a ohromě to pomohlo. Potřebovala jsem to dostat ven, abych mohla sdělit to zásadní a to jsem taky sdělila a dočkala se omluvy (ač nevím, jestli bych se jí vůbec dočkala, kdybych se tam nepřipletla...nejspíš ne). Každopádně nebylo to hezké, ale vyříkali jsme si to a snad už je to v pohodě. Nehodlám to víc řešit.

V pátek jsme se s Marťou koukali na staré fotky. Z jachtecu, z plesů, z akcí a tak...nebyl to vyloženě zabitý večer. V sobotu jsem neměla na kluky ani trochu náladu, tak jsme se domluvili s Jeanem a Pencou, že něco podniknem. Vyzvedli nás v šest a jelo se na pizzu (samozřejmě TH).

"Paní promiňte, že opravuju, ale mohla byste nám říct...Penco ty pičo, kam to vlastně jedem? No víš...tam jak bydlí Mára."

...o 10 minut pozděj...

"Díky babi, já ti věřil!!!"

Víkend to byl vskutku zvláštní. Těším se na ten další.

Jsem posraná strachy. Sedím pod dekou v karavanu, cpu se kakaem a doufám, že to co mi rachotí ve skříni je opravdu jenom myš. Taky přemýšlím, jestli se dá umřít na samotu. Na samotu a choleru :D Je mi zima. Možná bych si mohla zatopit, ale to by mi zase hrozila smrt jedovatým plynem.

Chtěla jsem původně psát o koncích, ale nakonec...bude se vůbec někdo ještě divit, že se to stočilo zase zpátky na chlapy? Přemýšlím taky co to sakra zase dělám? Proč odepisuju a zajímám se, když je mi to všechno u prdele? Když mě děší jenom představa, že se zase uvidíme...nevím, jak mu sakra vysvětlit, že ty jeho kecy mě vůbec ale vůbec neberou (a udělat to tak, aby to nevyznělo hrubě...přece jenom nic mi neudělal, tak proč na něj být hnusná).

Dneska cestou do školy jsem přemýšlala nad tím, proč s nikým nechodím. Je to složité a není to jen na jednu cestu do školy (protože teď už trvá jenom 7 minut). Ale došla jsem ke dvou závěrům. Vzhledem k tomu, že po zkušenostech předchozích už chlapům nevěřím ani nos mezi očima, nejsem schopná jim věřit ani to, když mi řeknou, že se jim líbím nebo něco v tom smyslu. A třeba že to myslí i vážně. Já už to prostě nepoznám. Nevím, kdy to myslí vážně (nikdy!) a kdy mi říkají "líbíš se mi" jenom proto, abych je potom...no, o tom potom (někdy nebo spíš nikdy). Nemůžu za to, zkazili mě ti předchozí. Nevím, co s tím, ale jedno vím určitě svého budoucího si vyberu z kluků, které už znám nějakou dobu a vím, co od nich můžu čekat. Aspoň trochu. To je ta moje potřeba jistoty...a jak vím z mikroekonomie - potřeby jsou nekonečné, ale zdroje omezené. A věc druhá, která mě po cestě napadla, je, že na to, abych s někým vůbec začala chodit, musím najít někoho kdo mě bude milovat víc než já jeho (ze začátku). A důvod? Je to prosté přece...v momentě,kdy on bude milovat víc, bude ochotný čekat a tehdy budu mít šanci ho "prokouknout" a uvěřit mu a od toho už se odvíjí ten zbytek. Jenže pravděpodobnost, že někdo takový je, je tak malá, že pochybuju víc než kdy jindy. Dokonce jsem uvažovala i o tom, že se zastavím za paní Půlkrábkovou naší učitelkou na psychologii (pracuje v manželské poradně a tak celkově se zaměřuje na vztahy). Nakonec jsem to ale zavrhla...asi bych jí to nedokázala ani rozumně vysvětlit.

Ále co, dneska už se tím zabývat nehodlám...ono to stejně nakonec dopadne všechno úplně jinak a já možná skončím jako Dáša a budu hodná teta ségřiných dětí, protože svobodné ženské dítě k adopci nedají. To mě ale teď neděsí, protože teď mě děsí úplně jiné věci, jako třeba ptáci, co mi pobíhají po střeše, myš co pomalu likviduje náš karavan a Bruno, který vyje na měsíc. Jsem zamčená tak na sto dvace západů a furt si připadám divně. On tu snad není ani správce....a já debil v týdnu koukala s holkama na Pach krve II.

Nu což....viva la víkend, ne?

Bože, ta myš ty igelitky snad stěhuje.

Studentský P.A.B.

Dobré ráno díťata, jak jste se vybucinkali? Já teda kvalitně, protože máme na bytě parádní "postel". Na to, že jsem toho dneska moc nenaspala, jsem docela ready. Vyrazili jsme totiž s Pafčou včera do Student´s Pubu. Ha! Kdo by asi tak čekal, že ta hospoda byla plná studentů, šeredně by se pletl. Ta hospoda totiž byla plná, to jo, ale cigánů 40+. Ve dveřích nás trochu zamrazilo, ale nakonece byla touha po pivku větší, než naše obavy z konfliktů s místníma, a tak jsme zasedli ke stolu. V televizi běžel fotbal, takže jsme měli co dělat, abysme ten randál přeřvali naším vyprávěním si o škole a všem možném. Netrvalo dlouho a přisedli si k nám takový dva. Jája a Pája alias Jarek (40+) a Pavel (25). Tak tam tak seděli a koukali a sem tam si něco řekli. Brzy vypozorovali, že jejich konverzace není příliš čilá, tak se dali do řeči s náma. A tak se z "jdeme na jedno a pak spát" stalo během deseti minut "no tak dáme ještě jedno a uvidíme". Ve dvě ráno nás bába vyhodila s tím, že už měla být bezmála dvě hodiny doma. Pafča s pánama ještě pokračovala do Holandské, ale já už byla fakt grogy, takže směr postel byla jasná volba. Ve čtyři ráno mě vzbudila přicházející Pája a za dvě hodiny budík, který měla nařízený s tím, že půjde na Španělštinu. Tak bych to tipla, že až se vrátím na byt, bude ještě chrnět.

Jinak dneska mám volno. Jedu na yc, ale chci jet co nejpozděj, protože co tam budu sama dělat, že. Kdyby bylo hezky, tak se to dá, ale když je tak hnusně jako dneska, tak to nemá moc cenu. Takže jedu až v jednu, abych tam byla v pět. To je docela rozumný čas, myslím si. A co se týká dnešního večera? Je na čase něco udělat, ale znáte mě....když stojím konfliktu tváří v tvář, tak většinou spíš vycouvu a řešení oddaluju, jak jen to jde. Takže uvidím...ale určitě se o tom dočtete.

Zatím se mějte...letím na byt a pak prodat skripta (a tím vydělat prachy na víkend. moc to nebude, ale cokoliv je lepší než nic, ne?)

Tak páček shledáček :c)

A mimochodem Jája a Pája nám dali krýgl, takže i takhle se dá dovybavit byt.