Das ist ja aber PECH!

Nestihla jsem dneska oběd, tak jsem naštvaná a navíc ještě i hladová.

Večer vyřážím na nákup a při té příležitosti se chci podívat na jednu kešku, tak snad budu mít aspoň trochu štěstí.

Momentálně fakt nevím

Uvažuju o tom, že bych měla všechno přehodnotit. Postoje, zájmy, názory...připadá mi, že poslední dobou pořád něco hledám. Největší binec mi v tom dělají hodiny psychologie osobnosti a všechny ty testy, co děláme, ty knížky kterýma se zásobím, abych se něco dozvěděla něco o ekopsychologii, hypnóze, archetypech a podobných zajímavých věcech.

Nejspíš bych měla vyměnit blog za klasický deník (něco na styl Bridget Jonesové :c). Čím se neloučím, jenom tuhle možnost nechávám otevřenou.

Mějte se.

Trouble sleeping? No, thanks!

8:30

Čím později mi rozvrh dovoluje jít do školy, tím víc zjišťuju, jak moc miluju dlouhý spánek.

Holky už si ze mě dělají srandu, protože chodím spát strašně brzo. Včera jsem zalehla někdy kolem desáté, spíš před a dneska vstávala o půl deváté. Nemůžu si to vynachválit. Posnídala jsem topinky s borůvkovou marmeládou a jsem opravdu spokojená. V půl dvanácté odcházím do školy za holkama, abysme se domluvili na naší zítřejší prezentaci do managementu, na kterou už se těším.

14:25

Tak s holkama jsme to probraly fakt do mrtě, takže jestli nedostanem aspoň 14 bodů (z 15) tak mě asi odnesou. Je to jedna z mála prací, na kterou jsem opravdu hrdá, protože si myslím, že je opravdu dobrá (a to si zas tak často nemyslím, protože většina mých seminárek je made by wikipedie.cz). Včera nás pan profesor Rux docela vyšokoval, když nám oznámil, že příští týden je poslední hodina PRC a že teda chce mít seminárky a pracovní listy odevzdané do pondělka. V hodině jsem stihla udělat dva listy, co mi chyběly z minula, a tak jsem nakonec měla čas ještě pokecat s Michalem. Rux se nám chvilku smál, pak dělal, že nás napomíná a pak se zase smál :c) Takže jsem se dneska rozhodla dělat na té seminárce, jenže Elvisovi (kdo ještě neví Elvis = můj ntb) se do toho očividně nechce, tak na mě sesílá samé chybové hlášky a odmítá mi otevírat stránky, které nutně potřebuju k získávání map a podobně. Tak nevím, co s ním.

16:20

Objevila jsem krásu Google Maps a od té doby jenom čumím na to, jak to vypadá v Římě a Florencii a hořce lituju toho, že jsem se nenarodila jako Italka. Je to fakt super (a pro průvodce obzvlášť), když se můžete kouknout do města kam se chystáte a třeba to tam vůbec neznáte. Naplánování prohlídky Říma nebylo tak složité, jako té blbé Florencie. Nějak nemůžu dát dohromady ty památky, tak aby na sebe navazovaly a už mě pěkně začínají bolet oči, takže Florencii asi nechám až na zítra. Dneska mě ještě čeká EEI, ale to je jenom jedna hodina, takže pohoda. Večer máme s holkama ještě "icq schůzku" kvůli té naší zítřejší prezentaci. A pak už to vidím tak na knížku a spánek.

18:53

Na přednášce EEI mi došlo, že od příštího týdne vlastně můžu jezdit do školy až v úterý, no není to paráda? Končí nám cvika z PRC, což znamená, že v pondělí už nemám nic a v úterý stejně chodím až na šestou, tak co v Jihlavě? Teď mi vrtá hlavou, co si mám dát za předměty navíc v druhém semestru, protože z povinných předmětů mi zůstávají jenom 4 předměty. K večeru nám informační systém oznámil, že už se můžeme podívat na nabídku zájezdů pro rok 2010, alias týdenní praxe v CR. Jenže většina zájezdů je v cenové relaxi 4 000 a výš, takže nevim. Ono vybrat bych si vybrala. V nabídce je Paříž, Francie, Švýcarsko, Maďarsko, Holandsko, a pak zájezdy po Česku a to: Broumovsko a České Švýcarsko, které jsou teda levnější, ale pořád to vychází kolem 3 000,-. Otázkou je, jestli mi to zaplatí naši. Jestli jo, tak není problém, ale jestli ne, tak nevim, kde na to schrastím peníze. Navíc chci jet na povinný kurz, který taky není zadarmo, takže začátek léta bude finančně dost náročný. A brigáda v nedohlednu.

20:42

Tak knížku si teda nechávám až do autobusu. Po návratu ze školy jsem se rozhodla už nepouštět počítač a s nadšením jsem se pustila do dlouhou dobu odkládaných skript Metodiky průvodcovské činnosti. Začala jsem si podtrhovat zajímavé věci, ale ty skripta jsou plné zajímavých odkazů na věci, co se mi můžou v budoucnu opravdu hodit, takže nebylo možné se k počítači nevrátit. Teď mě zrovna zaujal Thomas Cook, zakladatel první cestovní kanceláře a "objevitel" voucheru a cestovního šeku. Byl to docela zajímavý člověk, který založil firmu na cestování Společnosti abstinentů na jejich sedánky a ten podnik existuje dodnes a je druhým největším v Evropě a třetím ve světě. S tím vás ale nebudu otravovat. Vracím se Thomasovi a jeho funny výletům.

22:01

Nechápavý pohled na hodiny, pak zpátky do rozdrbaných počmáraných skript a na poznámky. Cože, to už je deset? A to jsem chtěla jít brzy spát. A ono nic. Nevadí, zase jsem zjistila spoustu zajímavých a užitečných věcí. Zítra zkusím zavolat na jednu CK kvůli pozici průvodce ve Vídni. Nedávám si velké naděje, ale co se může stát? Ve Vídni už jsem přece jednou provázela a šlo to. No a teď už se vážně převleču do pyžama a půjdu spát. Už tak mám plný mozek průvodců a delegátů a Thomase Cooka, takže se mi o tom všem bude určitě něco hezkého zdát.

Mějte se a dobrou

Nejromantičtější film

Dnešní večer trávím ve společnosti Francina a paní správcové, strýce Pepina a ostatních úžasných postav filmu Postřížiny, který miluju. Podle mého je to nejromantičtější film. Kam se na něj hrabou všechny ty americké rádoby vtipné romantické komedie?

Zbožňuju paní správcovou. Je to moje nejoblíbenější postava. Líbí se mi jak si umí užívat života, jak je požitkářská a jak se chová k Francinovi. Celkově jejich vzájemný vztah je hodně zvláštní - večerní předčítání, to jak ho ona vidí a všechno kolem. Taky je mi sympatická postava strýčka Pepina. To je prostě srandista každým coulem. Sice neustále ječí, ale umí si užívat života naplno se vším, co k němu patří. Francin to je takový malý rozcuchaný králíček, který se jen díky své ženě cítí být silný a sebevědomý. Pábitelé tak celkově přitahují mou pozornost, ač zatím jen na filmovém plátně, protože jsem se ještě nedostala k tomu, abych si od Hrabala něco i přečetla.

Tenhle film ve mě po závěrečných titulcích zanechá takový zvláštní pocit, který si sebou nesu ještě tak den, dva. Dívat se na něj je jako číst Fulghuma. Uklidní vás to a vyvolá pocit, že se tohle stává i ostatním lidem, že není vůbec neobvyklé mít chuť vylézt na chvíli na komín a koukat se jen tak do krajiny.

Drahý ekzém od Vichy

Nesnáším kosmetiku Vichi. Na obálkách časopisů vám slibují svěží a krásnou pleť. Samozřejmě taky toužím po tak hebké a vláčné pokožce, a tak jsem si nechala koupit docela drahý krém z řady Skin Set a k němu čistící emulzi. Emulze se brzy zasekla a nešla z ní dostat ani kapička, takže ta mě zklamala docela brzo. Krém se mi jevil jako hodně dobrý až do včerejška, kdy jsem se s ním namazala a celá se osypala (v tomto pořadí během několika málo minut). Už se mi něco podobného stalo u řady Normaderm, ale tam šlo jenom o vzorečky a o těch nikdy nevíte kde a jak dlouho se už válely. Navíc Normaderm je pro úplně jiný typ pokožky, tak mě to tak nepřekvapilo.

Každopádně jsem zklamaná a do téhle značky už víc investovat nebudu.

Jak jsem se včera zapoměla

Původně jsem měla za to, že sobotní večer budu trávit podobně jako ten páteční, což zahrnovalo vysedávání u Pokorných nebo jinde a pak přesun někam jinam.

Včerejší večer jsem trávila úplně jinak. Někdy v šest jsem si od psaní článku o Vladimíru Vladimíroviči Naboko(vo?)vi odskočila k Lence Veverkové na blog a tam jsem se zapoměla až do devíti. Když se kluci, kteří včera jeli do Bešeňové do termálů, stále neozývali, sáhla jsem po Lolitě, kterou mám teď rozečtenou. Spát jsem šla někdy v půl jedenácté s bolením břicha, protože jsem dostala strašnou chuť na fazole v tomatu a samozřejmě jsem neodolala.

Poslední dobou zjišťuju, že blogy na idnes.cz jsou hodně zajímavé a originální. Začínám opět přemýšlet nad změnou domény, protože tam by se mi mohlo líbit. Jenom nevím, jestli to na mě není moc inteligentní prostředí, kde bych se ztrácela.

Dneska musím udělat pracovní list do PRC (opět nestíhám) a hnout se seminární prací, ale tím se budu zabývat až večer, protože teď je venku příliš krásně na to abych vysedávala u počítače. Taky jsem docela rozhořčená z e-mailu, který jsem dneska dostala od šéfredaktora literarni.cz, kde mi sdělil, že mi recenzentský výtisk pošle až dodám dva chybějící články. A ještě mi vytkl, že píšu málo. Ha...je nás tam pět a já jsem druhá na žebříčku dodaných článků, tak nevim, co je pro něj málo, když první je on. Ale nevadí, články napíšu a knížku dostanu a zrecenzuju, takže vo co gou? Pohoda, ne?

Teď se jdu věnovat ještě chvilku malé Lo a pak půjdu ven, užít si posledních slunných dnů, než nám zase napadne metr sněhu (už aby byl, začínají mi rezivět hrany lyží).

Hezkou neděli všem

Včerejší párty u Michala

"hej zatopíme v kamnech!"
"jo,ale nábytek pálit nebudem, to je škoka, spálme radši boty."

No tak v takovém duchu probíhal včerejší večer. V šest jsme měli být u Pokorných, ale nějak nás zdrželi rodiče, takže jsme ještě chvilku poseděli u babičky. No kolem osmé jsme dorazili na místo určení. U Pokorných jsme byli asi do jedné, a pak že půjdem k nám na vodárnu a rum s kolou. Nakonec jsme ale zakotvili u Michala, protože to bylo blíž.

"ale no tak kluci, pozor, to je drahý alkohol"
"co drahý chlast? tak ho zlevnite a my si ho koupíme."

"jak to je? dobrý den, kozy ven..."
"nashledanou, kozy stranou."
"dobrou noc, kozy skoč!"

"Hej ty vole, to už je čtyři a půl hodiny."

Tomáš vymyslel nový jablečný drink, který chutnal jako jablečný punč z Vídně. Byla to fakt sranda. Fotky dodám pozděj.

První keš

Dneska to jest 17. listopadu 2009 jsem objevila první kešku v Jihlavě.

Jupíí

Novinka dne

Wow, tak si tak archeoložím na Wikipedii (jsem tam poslední dobou začtená častěj než v normálních encyklopediích) a objevila jsem tam fakt zajímavou věc.

Věděli jste, že v roce 2000 byl hydrology oficiálně definován Jižní oceán?

Deset let tu máme další oceán a já o tom neměla ani potuchy (co mě ale uklidňuje je, že to nejspíš nevěděl ani Jokeš a ten toho o světě a geografii ví opravdu hodně)! Takže teď máme Atlanský oceán, Tichý oceán, Severní ledový oceán, Indický oceán a teď ještě ke všemu Jižní oceán.

Tak kdo z vás to věděl?

Odborná praxe Kuba 2010

KUBA - ostrovní stát ve střední Americe, respektive v Karibiku, který proslavily doutníky a rum. Kuba je také známá tím, že zde vládl komunistický režim a s ním Fidel Castro. Na východě se nachází americká vojenská základna Guantanámo. Známí jsou také kubánci, kteří se na primitivních vorech snaží přeplavit do Ameriky. Největšími vývozními artikly jsou doutníky, tabák, rum, cukrová třtina a nikl. Kuba má dvě oficiální měny a to konvertibilní peso (CUC) a národní peso (CUP). Havana je označována za "Paříž Karibiku"....a tak dál, zajímavostí je spoustu, ale proč se o nich zmiňuju?

Slyšet někoho vyslovit toto kouzelné sousloví je pro studenta cestovního ruchu stejně kouzelné, jako říct mu, že má na dosmrti veškerou leteckou dopravu kamkoliv zdarma. Je to jedinečná příležitost, kterou je škoda nevyužít! Jenže, kde vzít 60 000,- a nekrást, toť otázka. Naše škola teď tuto možnost studentům nabízí, ale už jim nedává odpověď na otázku finanční. Bohužel, nejsem Rockefeler a nemám jen tak na vyhození tolik peněz. Stěží si dokážu našetřit na dovolenou v Itálii, ale Kuba....Kuba je lákavá, lákavější, jenže vážně nevím, kde bych měla schrastit ty peníze. Z brigád asi těžko, to by bylo tak na tu Itálii. Od rodičů se asi taková podpora taky čekat nedá, takže mi nezbývá než tiše závidět těm, kdo jsou na tom finančně tak dobře, že v listopadu příštího roku na tu Kubu odletí.

A co by to bylo pro mě?

Krásných 30 dní v nádherné a exotické zemi, která má dost pohnutou historii. Mohla bych se procházet tam, kde kdysi bydlel Che´Guevara nebo Castro. Užila bych si bydlení v hotelích s vlastním bazénem a popojíždění klimatizovaným, luxusním autobusem, kubánské doutníky (které balí černé kubánky na holých stehnech) a kubánský rum. Jejich jídlo, vysedávání na ulicích a výhled na Ameriku, která je vzdálená pouhých 50 kilometrů (což je vlastně na dohled).

Na Kubu už jsem byla jednou pozvaná :c) Už v momentě, kdy mi Vítek řekl: "S Markétou jsem se rozešel, ale pořád mám zaplacenou tu dovolenou na Kubě, nechceš letět se mnou" mi samozřejmě bylo jasné, že je to blábol, ale i tak. Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, že bych tam chtěla letět, ale po tomhle tom pozvání mi ta zatracená Kuba nedá spát. A teď tohle. Další možnost....další možnost, kterou nemůžu využít.

Takže teď mi nezbývá, než si o ní číst, slintat nad fotkami krásných pláží, šetřit a doufat, že příští rok budu mít tuhle šanci znovu.

Obrázek zkopírován z TĚCHTO stránek

14.11.2009

Opravdu se činím. Od rána jsem pilná jako včelka. Se ségrou jsme pekly muffiny a fakt se nám povedly (pod čarou máte recept, tak je vyzkoušejte, je to jednoduché a docela levné). Když mě pečení omrzelo, šla jsem se věnovat věcem do školy. Dneska mě čekala seminárka do managementu na téma: Analýza vybraného podniku. To zahrnovalo SWOT analýzu, Porterův model pěti sil a taky vlastní doporučení na zlepšení firemní situace. Myslím, že jsem si s tím poradila docela dobře a že vzhledem k tomu, že tu firmu znám se mi to bude i dobře prezentovat, a tak samozřejmě očekávám plný počet bodů - při vší skromnosti ovšem.

Jinak se nic moc neděje. Humbert ještě nestihl zneškodnit paní Hazeovou a Lolita je stále na táboře. Fritzek se má dobře a to i přesto, že česko už má třetí oběť ptačí chřipky - to ho nepochybně vůbec nezajímá. Taky jsem dneska četla, že máme víc jíst, protože dietologové nám špatně vypočetli kolik kalorií máme za den sníst. No a pak jim má člověk věřit, že. Pan Havel dneska (člověk o něm napíše jednu esej - a to ještě dost chabou, protože většinu věcí neumí přeložit - a už o něm slyší pořád něco z rádia) zahájil oslavy pádu komunismu přednáškou a setkáním významných lidí. Zajímavé, škoda, že člověk nebydlí v Preze, aby se takových věcí mohl taky účastnit.

Zítra na mě čeká seminárka do Metodiky průvodcovské činnosti a rozjímání nad skupinovou seminární prací do managementu. Teď ještě dodělám prezentaci k té seminárce, co jsem dělala dneska a pak se asi pustím do čtení. Večer se nám nikam nechce, tak zůstáváme doma.

-----------------------------------------------------------------
A tady máte ten recept:

3 hrnky polohrubé mouky, 1 prášek do perníku, 1 lžička prášku do pečiva, 1 necelý hrnek mletého cukru, 2 lžíce kakaa, 2 hrnky mléka, 1 necelý hrnek oleje, 2 vejce


V jedné misce smícháme mléko, olej a vajíčka a ve druhé smícháme suché suroviny, které pak postupně přidáváme do první misky. Těsto lijeme do formy do 3/4. Pečeme 25 minut na 190°C....a voilá, máte výborné muffiny!

Zdroj: mamincinyrecepty.cz

Nechte si čvachtat :c)

Brachypelma Emilia

Moje sestra dneska přivezla tohohle drahouška domů. Sice ještě nemá těch sedm centimetrů, ale i tak už je to docela pořádný pavouk. A proč mi ho strká pod nos? Patří totiž mezi lidi, co vyšilujou už když pavouka vidí - a klidně může být jenom v rohu místnosti -a Ady (psycholog) jí poradil, že jestli se chce své arachnofobie zbavit, má si koupit pavouka, protože když se o něj bude starat jako o svého mazlíčka, přestane se jich bát. A tak my sweet neotálela, našetřila si 70 korun a dneska Fritzka Bohouše (Fritzek je ze Simsnů a Bohouš měl svátek, když ho koupila) domů. Tak máme pavouka. Bydlí ve skleničce od přesnídávky a Zuza jí říká terárium. Ale oceňuju její odvahu. Sice se pavouků nebojím, ale docela se jich štítím. Pavouka bych asi chovat nemohla, i když po tom, co jsem ho dneska viděla, přemýšlela jsem nad tím. Chvilku...než mi ukázala, jak moc vyroste. A představte si, takový pavou žije až 25 let! A to už je teda docela dlouho.

Dneska jsem nad tím tak uvažovala a nevím, proč mě při výběru mazlíčka nenapadli pavouci. Jo chtěla jsem něco s čím se dá i mazlit (což bych teda s pavoukama rozhodně neprovozovala), ale taky aby to nebylo moc nákladné a nebyl s tím problém doma. Pavouk tohle všechno splňuje. Samotný pavouk stojí kolem 70 korun, do svých 3 let může kldině bydlet v krabičce od filmu a krmit ho musíte jednou týdně jedním červem (pořizovací cena červů je 4 koruny za půl kalíšku). Nemusíte ho venčit, nemusíte mu skoro čistit klec (protože žádnou nemá), nemusíte ho očkovat, vlastně nemusíte skoro nic. To i rybičky jsou náročnější! Jenže já bych se toho velkého pavouka bála, to už jo, to už by nebylo o štítění se.

No toliko o té havěti, co se teď na mě dívá z té přesnídávkové skleničky. Dneska jsem měla v plánu: Napsat esej o Havlovi do HBFC, naučit se slovíčka k první lekci angličtiny, rozdělat si seminárku na PRC a taky si číst. Na té eseji jsem se pěkně zasekala. Skončila jsem před hodinou a mám Havla zase na dlouhou dobu dost. I když on je hodně zajímavá osobnost, takže si o něm asi ještě něco pozjišťuju, ale ne dneska. Takže jsem nestihla vlastně nic jiného. Takže mě to všechno čeká zítra. A protože už je doma Skora, nebude to jednoduché. Chceme totiž péct mufiny a to taky zabere čas a jestli bude hezky, asi se půjdeme někam projít nebo tak něco. Každopádně už bych měla začít něco dělat, protože jinak to všechno nestihnu. Obzvlášť ta seminárka do průvodcovství je hodně náročná.

V úterý jedu do školy, ale jenom na otočku a jenom kvůli středě, protože píšeme písemku z angličtiny. Jinak bych se na to asi vyprdla (velebnosti). Chci z toho testu dostat co nejvíc bodů (a to říkám jako někdo, komu je to většinou docela jedno, hlavně že to projde), už kvůli tomu, že jsem se tak piplala s těma testama v moodlu. Hlavně jde o to, že bych ráda ukončila předměty tohodle semestru nejhůř za C a to nejde samo. No takže pomalu sháním materiály a chci si to aspoň projít a popodtrhávat, protože to zabírá nejvíc času (podtrhávání skript do DEK mi zabralo celý den a učení tak tři hodiny). Řídím se heslem, kdo bývá připraven, nebývá překvapen.

Jo a včera jsem měla asi nějaký potkávací den. A to i přesto, že jsem celý den strávila v autobuse nebo v autě. Ve Zlíně jsem se potkala s Lukym Labajem (jenom jsme se pozdravili, protože tam byl s nějakým klukem). Na Vsetíně jsem se potkala Olu ze základky a v buse se k nám přidal ještě "Bača" starší, takže to byl v podstatě takový malý třídní sraz.

No tak teď jdu koukat na Fritzka jak si čistí nohy, protože je to děsně poučné :c)

Nepřipomínejte mi Tobiho ani Roxy

Povídali jsme si tuhle s Hankou o jejím výletu na jižní Moravu. A Hani na mě vyrukovala s historkou o diskotéce a o tom, jak jí nějaký debil dal ránu a vyrazil jí zub.

Dneska mi na to tak nějak padla myšlenka cestou domů (jak říkám, být s vlastníma myšlenkama šest hodin o samotě, je docela záhul). A došlo mi, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych mohla dostat přes hubu od chlapa, že mi to připadá jako naprostá blbost, protože kluci holky přece nebijou, ne? Nenapadlo mě, že někteří chlápci jsou vážně hulváti, kterým nevadí natáhnout holce a že se možná i s takovýma občas míjím a vůbec mi nedochází, že kdyby byla nějaká vypjatější situace, že bych mohla dostat. Toť jedna z dnešní mých myšlenek.

Další věc, která mě dneska v buse bavila, byla Lolita. Ano, čtu to už podruhé a pořád se mi to stejně líbí. Je to jako koncert slov, čte se to skoro samo. Při čtení si celou dobu připadám, jako bych četla něčí milostný dopis a toužím po tom, aby mi byl jednou takový dopis taky poslán. Ač ne s takovým obsahem.

Nejhorší okamžik dnešního dne ovšem nastal, když mi má drahá matinka dost rázně vysvětlila, že psa mít nebudu. Neřekla mi proč, ale prostě ho mít nebudu a basta (jo vlastně proto, že je to zodpovědnost...a to já jsem přece nevěděla, že). Takže mi nezbývá než smazat svoje počítačové pozadí a dát si tam zas něco, co nevypadá tak mile a inteligentně. Prostě dokud chodím do školy a živí mě rodiče, můžu se s vlastním psem rozloučit. To mě totálně rozhodilo a od té doby mám špatnou náladu a ne a ne se z toho dostat. Pomohly mi až paprikové brambůrky (které normálně nenávidím), borůvkový energeťák a čokoládový puding....sice mi to nepomohlo psychicky, ale aspoň jsem přestala myslet na psa a začala myslet na to, že je mi neskutečně blbě.

Jo v úterý jsem si četla svůj starý blog (který bych si chtěla nějak za archivovat, aby mi ho třeba nesmazali) a narušovala tím hodinu History and Basic Facts of Czech Republic, protože mi to nedalo a musela jsem se smát (no zkuste se nesmát, když si čtete ty hlášky z loňského roku z našich parties).

Toliko pro čtvrteční večer.

Chees and Peace

Nuda ve škole

Znáte to rčení: Bez peněz do hospody nelez? Tak já mám taky jedno:

V ÚTERÝ BEZ NTB DO ŠKOLY NELEZ!

Úterý není můj nejoblíbenější den (obzvlášť ne úterý 17. - jo a mimochodem tenhle týden máme pátek třináctého, můj šťastný den). Důvodů je několik. V městské knihovně je zavřeno (jo zrovna v den, kdy mám nejvíc volna), v menze vaří ty nejhnusnější obědy a navíc mám ve škole samé nudné předměty. Miluju středu. Ve středu mám totiž obě psychologie, taky angličtinu a navíc k obědu je zákusek :c) Prostě paráda.

Dneska mám (konečně) prezentaci do Evropské ekonomické integrace. Brr. Viděla jsem to jednou z dálky v autobuse a nic moc teda. Navíc učitelka bude asi dost nabroušená. Nejhorší je, že to není nijak zvlášť těžké, a proto se mi do toho furt nechce.

Včera jsem v těžce depresivní náladě sesmolila e-mail jednomu, se kterým to chci skončit už dlouho, ale neukvapila jsem se a neposlala ho hned. Počkala jsem na dnešek, protože jak vím ráno moudřejší večera (poučená z předchozích takových situací).

A dneska váhám, jestli jej vůbec poslat.

Úplně nenormální

Tak dneska si procházím na netu psí doplňky a už se mi ze všech těch vodítek, obojků, misek a psích domečků točí hlava. Našla jsem jeden obchod, kde jsou opravdu dobré ceny a kde by se veškeré vybavení dalo pořídit do pěti stovek. A pak, jen tak pro zajímavost, jsem se podívala na luxusní doplňky. No teda, ty ceny! Sice potěšení pro oko, ale ty ceny a psovi je stejně jedno jestli má na sobě postroj za padesát korun a nebo za šest stovek. Taky jsem zjistila, že by se dala sehnat i darovaná čivava a to jak štěně, tak odrostlejší pes. Tak začínám zvažovat i tuhle možnost. Protože třeba tenhle prcek je teď k mání !za odvoz!

Kniha mého srdce

Tak zaprvé: Je pět hodin odpoledne a je tma. Hrozná a černá. A to mi vůbec nepomáhá, protože se mi o to dřív chce spát, jako bych už teď nechodila spát v deset.

Ale k nadpisu. Na stránkách literarni.cz (ano, tam přispívám taky) jsem objevila vyhodnocení ankety Kniha mého srdce. Projela jsem si ten seznam a zjistila, že z TOP 5 jsem tři četla (Saturnin, Malý princ, Egypťan Sinuhet) a z těch další jsem četla většinu, což si myslím, je dobré skóre.

Aspoň něco mě dneska potěšilo.

Pokud někoho zajímá ten seznam, tak ho najdete --> tady <--

Nerudná

Nelíbí se mi moje momentální rozpoložení. Posledních pár týdnů neustále na někoho štěkám, jsem nervózní a naštvaná téměř na každého, kdo si na mě dovolí promluvit. Chce to změnu! Chce to udělat si rozvrh, protože mám neustále pocit, že nic nestíhám a to i přesto, že v podstatě nic moc dělat nemusím (nemám referáty, písemky ani úkoly). Připadá mi, že pořád nemám volný čas a když ten volný čas mám, tak nevím co s ním (a tak ho většinou trávím u počítače).

Jak říkám, chce to nového koníčka (a nebo psa) a nebo se začít víc věnovat škole. Přemýšlím, že bych mohla zkusit udělat aspoň dvě zkoušky v předtermínu, abych pak měla víc času na učení se těch složitějších předmětů (jako je třeba EEI nebo PRC).

Taky přemýšlím nad tím, jak se co nejvíc osamostatnit, jenže ono sehnat si dneska dobrou brigádu, která trvá dýl jak týden je dost složité. Jak dokázat rodičům, že už jste dospělí, když máte stále potřebu chodit za nima s nataženou rukou, protože si nemáte kde vydělat? Je to složité. Kdy je vlastně člověk dospělý? V osmnácti? Když se odstěhuje od rodičů?

Už bych z toho chtěla být venku. Všechno to urovnat.

A taky potřebuju kytku do bytu.

Vypalování

Neumím vypalovat. Nevím, dřív mi to šlo docela dobře, ale teď se mi nějak ztratil můj oblíbený vypalovací program, který bohužel ani nevím, jak se jmenoval. Potřebuju vypálit 30G souborů a nemám jak, protože s jiným programem neumím.

Říkejte mi Tobi/Roxy

Jsou věci, co vás nadchnou a za týden už ani nevíte, proč a pak jsou věci, co vás nadchnout takhle moc, pak na to pozapomenete, ale pak se k nim vrátíte, abyste je uskutečnili. A právě ta druhá skupina vám v okamžiku, kdy svůj nápad zrealizujete přinese největší uspokojení a potěšení. Jsou cíle, kterých dosáhnete bez mrknutí oka a jsou takové, o které se musíte opravdu zasloužit. Získat 30 bodů z 30 v moodlu (školní výukový program) nebyl takový problém. Dosáhnout takového výsledku nebyl žádný dlouhodobý cíl...prostě mě takhle v pátek dopoledne napadlo, že ty testy napíšu všechny na plný počet a dneska dopoledne se tak stalo. Bylo to jednoduché. Rozhodně jednodušší jako moje další rozhodnutí a to:
pořídit si psa.


Vzhledem k tomu, že jsem člověk celkem uvědomělý a zodpovědný, bylo logické, že nad tím budu asi přemýšlet dýl než třeba Luss, kterou myšlenka na vlastního psa chytla někdy v červnu a v srpnu už měla Týnušku (asi padesátikilovou). Jenže koupit si psa je jedna věc, ale co dál? Já k tomu mám spoustu otázek. Co s ním, když budu ve škole? Co cestování busem do Jihlavy? Kam s ním doma? Co na to rodiče? Co holky na bytě? Kolik mě to bude všechno stát? A zvládnu vůbec takového psa vychovat? A je toho ještě mnohem víc. Na většinu takových otázek si umím docela dobře odpovědět sama, ale co ten zbytek?

Pro začátek jsem si aspoň vybrala rasu a začala si zjišťovat všechno, co se dá o jejím chovu, o tom, co všechno potřebuje, co je schopná se naučit, zjistit. Teď rozmýšlím o tom, zda si pořídit fenku nebo pejska. Asi bych chtěla víc holku. Tmavou. Viděla jsem krásnou černo-bílou. Fenky jsou totiž ve starším věku klidnější a přítulnější (přece jenom jsou to holky, že), kdežto kluci jsou pořád hraví a mají svou hlavu. Další věc, která je hodně důležitá při rozhodování je: s PP nebo bez? Průkaz původu vám totiž zaručuje jednak to, že vám z malé čivavy vyroste opravdu čivava, ale taky máte možnost takového psa vozit na výstavy a víte, že pes nebude agresivní, protože agresivní psi takový průkaz dostat nemohou a jsou automaticky vyřazování z chovu. Jenže tady zase vyvstává otázka financí, protože s PP jsou psi samozřejmě dražší.

Možná se ptáte, proč jsem si vybrala zrovna čivavu. Je to prosté. Je to nejmenší pes jaký se dá koupit a já malého psa potřebuju. Bydlím v bytech a karavanu, takže jsem se sháněla po malých psech. Jenže yorksheeři se mi hnusí a připadjí mi blbí a ostatní už byli (ač z malých plemen) moc velcí. Ještě se musím zeptat Křivánkové, jestli to nebude na bytě problém. S našima to nějak skoulím, protože ač bydlíme v rodinném domku, nemůže ten pes zůstat venku. Ne proto, že by byl tak přešlechtěný, ale spíš proto, že nemáme plot, takže by zdrhnul.

Dneska jsem četla zajímavý článek o psech. Nesmíte se totiž zaměřit jenom na dané plemeno, chce to si taky zjistit jak takového psa správně vychovat a jak ho třeba naučit určité hierarchii ve smečce (anóbrž rodině). A tak jsem četla o tom, že před pořízení psa je důležité se taky zamyslet nad tím, proč si vlastně psa kupujeme. A tak jsem se dlouho zamýšlela a došla jsem k závěru, že proto že chci někoho, koho budu moct rozmazlovat, kdo mě bude nadšeně vítat a kdo se bude se mnou mazlit a kdo mě vytáhne ven i když je hnusně (jako například dneska, kdy bylo opravdu příšerně. Sice už nepršelo, ale furt tam bylo tak nějak divně a já přemýšlela, jestli se mi nechce ven. Hmm zvláštní, ale samotné se mi nechtělo, jinak bych se projít docela i šla.)

No takže pomalu začínám šetřit na čivavku. První investice bude asi největší a to tak 5 - 6 tisíc. Podle chovatele + potřebujete očkování + krmivo + doplňky. Ono se to nastřádá. Tak uvažuju o tom, že pokud si to do února nerozmyslím, začnu si věci jako misky a pelíšek a vodítko kupovat předem, aby to pak nebyla taková pálka.

A mimochodem...mám už vybraná jména. Pro kluka - Tobi a pro holku - Roxy. Alternativy jsou Wonka, Artie Ziff, Lilli, Čiko, Queebo, Scotty.

Takže, už víte, co chci na Vánoce?
Malá nápověda :c)

Knihovna

Tak dneska jsem udělala zásadní rozhodnutí a investovala do sebe 120 korun českých. Přihlásila jsem se do knihovny. Takže co se čtení týká, jsem zase zpátky :c) Z takové záplavy knížek se mi až točila hlava. Bože, já bych tam chtěla bydlet! Tak jsem si zrovna půjčila Sex ve městě (na odpočinek), Ženské pohyby (do autobusu) a Lolitu (na ponurá odpoledne), ať mám co louskat, když se nudím. Docela mě děsí, že je půlka semestru za náma a já jsem zatím udělala jenom jednu seminárku.

A teď hurá na Manhattan za Carrie a Samanthou.

Ne příliš taktní slečna

Tak s takovou jsem dneska seděla u oběda. S ní a jejím kamarádem. Nechápala jsem, co ji vedlo k takové konverzaci s oním klukem, ale teda já být on, vyliju jí tu (ač výbornou) polívku na hlavu. Celou dobu si z něj dělala jenom srandu, ale ne takovou tu srandovní srandu, takovou tu co je mezi kámošema normální. Ona si z něj prostě utahovala. Chvilku už jsem i přemýšlela, že jí něco řeknu, ale nemám ve zvyku plést se cizím lidem do jejich věcí, takže jsem s tím nezačala dneska, i když ona by si zasloužila pořádně setřít.

Čivava aneb konečné rozhodnutí

Už delší dobu přemýšlím o tom, že bych si pořídila psa. Jenže...má to spoustu pro a proti a tak různě. Tak to pořád promýšlím a projíždím stránky o plemenech, výcviku etc. Včera jsem si vybrala. Chci fenku čivavy. Dneska, při procházení stránek o psech jsem se dozvěděla zajímavé věci. Víte o tom, že ve starověku, byli psi používáni co by tažná zvířata? Nebo že Bernardýn byl v minulosti používán nejen jako záchranář, ale taky jako pomocník v kuchyni? Oni je totiž cvičili na to, aby uměli otáčet rožněm :c) A to si nedělám srandu.

New Sungalsses

Mám ráda velké brýle a tyhle se mi fakt líbily, tak jsem si je koupila :c)
- jinak fotka z Dolnorakouské výstavy Telč -

To je pohoda, když je pohoda

Není jak nám vysokoškolákům. Před chvilkou jsem vstávala - po krásném desetihodinovém spánku, během kterého se mi zdál moc hezký sen (o Pohádkáři). Nasnídala jsem se, pustila si rádio (dost nahlas) a pak byla velice překvapená, když se z vedlejšího pokoje vymotala Nika (a já myslela, že už jsou všechny ve škole, ups!). Uvařila jsem si malinový čaj a přemýšlela, co podniknu. Jestli půjdu do školy nebo se na to vykašlu, protože tu sněží. Vlastně docela náhodou jsem se koukla na absence učitelů a zjistila, že pí Navrkalová (ta s tím hnusným mailem) je nemocná a tudíž nám dneska odpadá cvičení, ve kterém jsem měla excelovat se svou prezentací. Jaká škoda. Tak teda přemýšlím, co budu dělat. Vzhledem k tomu, že nejedu za ségrou do Olmu, zbydou mi možná nějaké prachy, tak se chci kouknout jaká že to je v Jihlavě knihovna - do té naší se teď vůbec nedostanu, protože má otevřeno v pondělí a středu a to já jsem už nebo ještě v Jihlavě. Takže to tam obhlídnu a s největší pravděpodobností do sebe investuju těch 120 korun.

Hezký den

Hrabůvka

Odpoledne jsem vyrazila se Skorou na procházku. Už nikdy s tímhle blonďatým ďáblem nikam nejdu. Nemohli jsme jít po značkách, jak jsem chtěla, my museli běhat všude možně jenom ne po normálních cestách. Po zmrzlé trávě, rozbahněných cestách pro traktory. Navíc ségra chtěla všechno vidě, do všeho šťournout, na všechno šáhnout. Jak s malým děckem.

Jinak procházka byla hezká a počasí se povedlo. Zabrala nám jenom dvě hodinky, ale bylo to lepší než sedět doma u kompu. Chtěla jsem přesvěčit i Tomíka Bublinku, aby vyrazil s náma a vzal sebou Badyho, ať se taky proběhne chlapec. Tohle jsou chvilky, kdy bych chtěla mít psa, protože tomu je jedno jestli jde po značce nebo ne, ten je rád že je venku.

Škoda je, že se ségrou se fakt nedá normálně chodit po lese. Já mám svoje značky, trasy, po kterých chci chodit, které jsou odzkoušené (a proto je taky označkovali, že) a ona by nejradši šla kam se jí zrovna líbí. Tak jsem docela zvědavá, protože na prázdniny plánuje Skora s Hankou výlet na těžko po jižní Moravě, ale jenom tak na "pasblink". Jenže já jsem ten typ, co si to všechno nejdřív projde v průvodci, aby věděl, co kde je a kam by mohl zajít. Když už někde jsem chci to tam vidět. Je přece blbost někde se jen tak bezcílně potulovat a třeba nevědět, že "za rohem" je nějaká zajímavost. To jsou pořád ty jistoty. A ať se mi klidně směje, mě to tak vyhovuje. Už to tak bude, potřebuju diář, turistické značky a přesný datum.

A příště celodenní Cáb nebo Papajské sedlo.

Plus mínus nula

Je to tady. První mrazíky klepou na okna a ze spoda na boty. Klepou mi zubama. Dnešní úkol číslo jedna: Najít staré rukavice a Úkol číslo dva: našetřit si na nové (vyhlídlé, kožené). Přerušila jsem na pár dní svou podzimní hybernaci, abych se pokochala krásným počasím, které v tyto dny zavládlo. Tak takový podzim by se mi líbil. Takhle by mohlo být až do prvního sněhu, který se doufám objeví nejpozděj začátkem prosince, aby mi nezarezly hrany na lyžích.

Úplně jsem se vám zapoměla zmínit, že už mám po nákupech. Konečně! Jak víte, nesnáším moc dobře nakupování věcí, které nutně potřebuju - kabát, boty, kalhoty a spodní prádlo. Tyhle čtyři věci nechávám vždycky až na úplně nejposlednější chvíli a taky to tak dopadá...pak chodím v teniskách ve sněhu a dírama v kalhotech mi táhne na zadek. Ale tento týden se mi poštěstilo. Kabát jsem si koupila nedávno, takže ten jsem měla z krku. Podprsenku jsem zrovna nepotřebovala, i když těch není nikdy dost. Chyběli mi právě osudové kalhoty (vyzkouším vždycky minimálně desatery a z toho mi opravdu sednou tak jedny) a boty (nesnáším zouvání v obchodech, jediné místo, kde jsem ochotná se veřejně zout je Modrá čajovna). Na nákupy jsem vyrazila s mamkou a ségrou. První na řadě byli boty. Z La Boty jsme vypálili jak namydlení čerti, protože ty ceny tam teda byly docela vysoké (ač boty byly kvalitní, byly to přece jen výstřelky módy, které by se mi za rok už nelíbily a za takové nehodlám utrácet dva litry). Baťa už není to co býval, takže tam už se chodím jenom inspirovat. U Jakuba už taky nenakupuju, kvůli zklamání z minulých bot (které byly drahé, tvářili se kvalitně a rozpadly se s prvním sněhem). Nakonec jsem s větou "dneska se vyzuju jenom jednou" usedla u vietnamců a vybrala si přesně takové boty, jaké jsem chtěla. Nejsou sice nejdražší, ale zas když mě přestanou bavit, můžu je vyhodit a nebude mě to tak strašně štvát.

Takže teď už mě čekají jenom dárky a drobnosti, které se mi nebudou hodit :c) a na takové nakupování se těším.

Vzhledem k tomu, jak je dneska venku krásně, přemýšlím, kam vyrazit. Měla bych se sice učit prezentaci, ale to se dá udělat i večer stejně dobře jako zítra cestou do školy. Chtěla jsem jet sice dneska, ale v tomhle počasí zabít půl dne v buse, to se mi fakt nechce. Na zítra nehlásí moc hezky, ba dokonce hlásí dost hnusně, volba tedy byla jasná. Takže kam se tady tak dá vyrazit? No vlastně kamkoliv, protože Valachy jsou jedna velká turistická zajímavost. Ale asi půjdem na vysílač, protože tam má člověk jistotu, že půjde celou dobu na slunku a ne někde ve stínu a lesem. Uvidím koho zlákám...doufám, že půjde aspoň ségra.

Tak sláva nazdar výletu!