Po nákupech...

Heh, netvrdila sem včera náhodou, že jedu na VS jenom pro dárek? No tak sem možná trochu kecala. Koupila sem si krásnou podprdu a novou mp3 :-* Je růžová a nádherná. Jmenuje se Nugeta x-)


(kdyby někoho zajímaly podrobnosti, tak je to iriver - E150)

Vodjeď!

Po včerejším oslavování Silvestra jsem nějaká utahaná. Kdo by nebyl. Slíbila sem rodičům, že pro ně dojedu ať nemusí šlapat pěšky. Byli sme domluvení na jedenáct, jenže kdo mohl tušit, že se to tam tak rozjede. Takže nakonec sme odjížděli až ve dvě a to sem je musela ještě popohánět. Dostala sem novoroční pusu od Pana ženatého :-* a pak se mi konečně podařilo rodiče vykopat ven. Večírek to byl opravdu podařený.

A teď balím. Ne, nejedu ještě do školy x-) to zas takový cvok nejsem. Jedem s našima zítra k babičce do Prostějova, a pak k Medvědům do Knínic. Když už se člověk takhle někam dostane a ví, co znamená zkratka GC, určitě si najde pár míst na hezkou procházku, no ne? Takže se nejspíš pojedem se ségrou podívat do Boskovic. Na to, jak malé město to je, tam mají docela dost kešek. A to by přece byla škoda, jim je tam nechat nedotčené.

Z Knínic pak pokračujem ve středu na Vrbicu na sklep a odtud ve čtvrtek tak nějak v průběhu dne do Pavlova, kde oslavíme Silvestra s Jean-Pierrem a Pencou. V pátek pokračujeme směr Brno, protože Luss má volnej bejvák, tak by byla škoda toho nevyužít (protože to je, jak sama řekla: "Jako fakt dobrej pařící barák"). V Brně mám taky naplánovanou takovou malou procházku. No a z Brna mě pak v neděli čeká cesta do Jihlavy, kam už se taky těším.

Jako ne, že bych toho měla moc. Dneska mě ještě čekají obchody na VS, protože musíme nakoupit věci na Silvestra a taky se chci poohlédnout po mptrojce, když sou ty povánoční slevy.

Tak si užijte Silvestra a na Nový rok, ať vás netrápí kocovinka, protože jak na Nový rok...

The Gossip

...ale ne Gossip Girl, tenhle seriál mě opravdu za srdce moc nevzal (i když knížky se mi docela líbily. Takový sex ve městě pro mladší).


Na mysli mám kapelu The Gossip, která přitahuje mou pozornost už nějakou dobu. Především mě zaujala jejich zpěvačka Beth Ditto. Pro ty, co stále neví o kom je řeč, řekněme, že by se dala srovnávat s Kelly Osbourne. Beth "proslavila" kromě jejího úžasného hlasu také její morbidní obezita (a to je prosím lékařký název).

The Gossip hrají americký indie rock, Dance punk, Garage rock a Punk blues (dřív). Vydali čtyři alba. Novinkou na trhu je jejich poslední album s názvem Music for Men se skvělou skladbou Heavy cross. Kapela pochází z města Olympia (fanoušci Nirvany zbystřili ;-) ze státu Washington. Oficiálně vznikli v roce 1999 a od té doby hrají v téměř stejném složení. Vystřídali jenom bubenici.

A teď něco málo k samotné Beth. Slečna Mary Beth Patterson se narodila v roce 81 v Arkansasu. Je to lesbička podporující LGBT a feministky (mimo téma: dneska jsem se dostala na stránky českých feministek a řeknu vám: "Dámy, málem jsem se smích poch*ala. Ten kdo ty stránky píše by měl být dlouho a veřejně bičován. Je to vyloženě škoda plýtvat pamětí serverů na takové kraviny). Kamarádí se s Anou Matronic (Scrissor Sisters). Je známá díky své image, stylu oblékání a celkově zjevu. Čím dál častěji se objevuje na přehlídkách známých návrhářů, ale spíš, aby tam tvořila jakousi kulisu aby modelky proti ní vypadali ještě štíhlejší. Každopádně hlas má tahle dáma opravdu originální a poslouchatelný (narozdíl od některých zpěvaček, které jsou sice pohádkově štíhlé a vypadají jako princezny, ale hlas mají tak uječený, že nezvládnete víc než pár songů).

Závěr? Stáhla jsem si dvě poslední alba a musím říct, že se mi líbí.

Milý Ježíšku,...

moc Ti děkuju za všechny ty dárky, cos mi letos přinesl! Pod stromečkem jsem od Tebe našla spoustu krásných věcí. Vzhledem k tomu, že jsem si letos přála jenom jednu věc (a to Nokia ld-4w gsp modul) a tu jsi mi taky donesl, byla jsem spokojená. Zbytek byl navíc a potěšil mě o to víc.

Opravdu ti děkuju. Měj se hezky a zase za rok.
Tvoje Maddean

Tak drahouši,

Letos to opravdu stálo za to. Před Vánocema jsem byla docela slušně nachlazená. Kudy jsem prošla, tam za mnou zůstávaly ležet hory posmrkaných kapesníků. Bylo to všechno tím šíleným počasím. Když jsem - ještě v Jihlavě na bytě - stála večer před odjezdem s čajem u okna a koukala se na to, jak tam krásně sněží a celé to město, které jsem loni tak nesnášela dýchá tak úžasnou vánoční atmosférou, těšila jsem se na Vánoce. Přímo před okny nám svítí veliká vánoční hvězda a kolem ní si poletoval čerstvý sníh. Prostě romantika. Doma to taky vypadalo krásně. Nasněženo bylo tak akorát. Cesty relativně suché, všude kolem sníh.

Jenže nic netrvá věčně. V pondělí nám v Počasí oznámili, že se bude oteplovat. Ve středu ráno mě probudilo bubnování deště na parapet. Kouknu z okna a po sněhu ani památky, všude jenom bláto a kaluže. Venku se nám oteplilo na krásných 12 stupňů, což je vyloženě běžné v prosinci. Takže celé Vánoce byly nakonec na blatě. Nechci vás strašit, ale znáte tu teorii o obdobích mezi dobami ledovými? Já bych tomu i docela věřila.

Celá tahle věc s počasím v kombinaci s tím, že české televize ignorují naše české Vánoce a české pohádky (někteří srandisti měli dokonce Krvavé vánoce, což jsem nemohla hodně dlouho rozchodit) způsobila, že jsem neoplývala zrovna vánoční náladou a to ani na Štědrý den. Vlastně především na Štědrý den. Pro mě je to byl vždycky den, kdy jsme se celá rodina dohadovali, na co vlastně budem koukat, protože se nám ty pohádky dost kryly a každému se líbilo něco jiného. Letos jsme se bez toho obešli. Všechny pohádky byli podle taťky uječené, ségra si pouštěla chill out, mamka dodělávala uklíd a já přemýšlela, jak to udělat, abych si připadala aspoň trochu tak jako, když mi bylo šest a celý den mi bylo blbě z nervozity, jestli ten Ježíšek nezapoměl a jestli nedonese uhlí, jako bratránkovi loni...byly to nervy. Čím jsem starší tím víc pro mě ztrácejí Vánoce kouzlo.

No a kdyby někoho zajímalo, co jsem teda objevila pod stromečkem, tak to byl vytoužený gps modul, flashka, kašmírový šál, vlasová kosmetika, pepřák (konečně byly moje historky o tom, jak chodím sama noční Jihlavou pochopeny), mikina (v opilosti nerozepnutelná), polštář (na kterém se úplně božsky spí), od ségry balík těstovin a kuchařka s recepty na špagety, od Vítka svíčky a košilky, od Sjú kokosovou sadu na koupání, hodinky a spoustu dalších drobností. Myslím, že bych tak polovinu měla vrátit, protože zas tak hodná jsem letos určitě nebyla.


Jo a úplně mimo téma Vánoc, jsem si našla novou zálibu. Poohlížím se po starých receptářích, časopisech pro ženy, rádcích pro domácnost a podobných knížkách tak z roku 1900 - 1930. Úplně mě fascinují ty rady jak si udržet manžela, jak být za dámu a podobné. Tak kdybyste měli něco takového doma, tak mi dejte určitě vědět.

Zatím se mějte a užijte si zbývající volno!


Páček shledáček !!!

Nepál? Nema problema :-)

Tak jsme se s Hani zase tak trochu nudily. Trochu, malinko. Vypadlo ze mně, že bych chtěla letět do Nepálu. A to bych chtěla, někdy v budoucnu. Dva nudící se mozky dokážou vymyslet lecjaké blbiny, a tak jsme hledali cestu, jak se do Nepálu dostat. Nejlepší volbou bylo samozřejmě letadlo. Let trvá asi 15 hodin a stojí 28 000 Kč (jeden přestup; economy class). To je docela pohoda. A co třeba letět první třídou? To už taková krása není. Cena 71 000. A výhody první třídy? Můžete si vzít o 10 kg víc věcí a sebou do letadla bágáž o váze až 18 kg. Taky dostanete balíček na zpříjemnění letu (na vybraných linkách) a máte k dispozici 8 filmů (to by vám mělo stačit na celou dobu letu). Taky vám business class umožní vstup do VIP salonků na letištích a lepší služby a víc místa na cestování. Co si budem povídat, letět první třídou, to je fakt sen, ale zase představa, že bych se do Nepálu mohla podívat ještě jednou, když s ní nepoletím...rozmýšlet se nebudu.

A nuda byla větší a větší a nás to lítání začínalo zajímat víc a víc....a Hanka si všimla, že nabízí i další služby. Třeba vám zařídí hotel. To už pak byly fakt pálky. Kolik byste třeba hádali že bude stát zpáteční letenka business class+ z Prahy do Brna s pětihvězdičkovým hotelem Voroněž? Ha? Nebudu vás napínat....7 600 Kč. Samotná cesta trvá 45 minut :-) Výsměch?

Koktejl aneb není nad kvalitní čtení

Tak si říkám, že co by student cestovního ruchu, měla bych se zajímat o cestování :-) V úterý jsem se mihla kolem školní knihovny (spíš parodie na knihovnu - aspoň na vysokoškolskou), což mělo za následek dvě věci. Mezi vyřazenýma knížkama jsem narazila na opravdu zachovalý výtisk Holywoodu od Ch. Bukowského (ten jsem ještě nečetla). Druhá věc, pro mě mnohem více obohacující, že jsem objevila Koktejl. Shodou okolností nové číslo. Nikdy před tím jsem ho nečetla, ale obálka mě zaujala natolik, že jsem neodolala. Titulka slibovala články: Finsko - Pašeráci tabáku, Nový Zéland - Kivi mluví česky, Hipíci z Kanárů - To neřeš!

Pustila jsem se do něj při odjezdu z Ji a dočetla někde mezi Zlínem a Vizovicemi. Nebyl tam jediný článek, který bych přeskočila. Dočetla jsem se například, že:

• jsme možná chodili vzpřímení už od počátku vývoje (a že opice nezačali chodit po zadních jenom proto, že se více pohybovali po stromech). Vědci na tuto možnost narazili, když v Africe našli kostru druhu Ardipithecus ramidus starou 4,4 mil. let. Když kostru seskládali, zjistili že měla vzpřímené držení těla, takže chodila po dvou.
  
  
• ve Finsku je evropskými zákony zakázán prodej tradičního tabáku Snus, a tak si jej Finové pašují z Norska, které má na jeho prodej vyjímku. Resp. není to přímo ve Finsku, ale na Alandech, což jsou ostrovy mezi Finskem a Norskem patřící Finsku.
  
  
• Vlasta Kálalová Di Lottiová byla velmi zajímavá česka, která se ve svých sedmnácti letech odstěhovala do Bagdádu, aby tam založila nemocnici, kterou potom vyhledávala i královská rodina.
  
  
• si jde docela snadno vyvolat vidění a to tak, že omezíte působení vnějších vlivů na své smysly, což vyvolá docela rychle halucinace. Vysvětleno to bylo na příkladu poustevníků, kteří měli halucinace často. Bylo to způsobeno tím, že žili v jeskyních, kde není dost světla a je tam ticho. Taky moc nejedli. No a vidiny byly na světě.
  
  
• Ian Wright je zajímavá osobnost. Moderátor známého Lonely planet, který procestoval celý svět a zažil neuvěřitelné věci.
  
  
• jsme - jako Česká Republika - mohli vlasnit Tahity, Togo, pás země vedoucí od čech až k Jadranu, Kamčatku,...a místo toho máme jenom kus Tichého oceánu, ze kterého se nejspíš v budoucnosti bude dát cosi těžit.
  
  
• být hippíkem na Kanárech je víc než jednoduché. Stačí vědět, kam večer vyrazit. A když chcete být volní jako ptáci, odjeďte na Ukrajinu, kde žije společenství Rainbow, kde vás budou vítat slovy: "Welcome home!"
  

A tak dál....Koktejl je opravdu plný zajímavých věcí, takže nejspíš v budoucnu získá dalšího čtenáře. A mimochodem, věděli jste, že v Japonsku dělají cukroví z fazolové pasty a nebo chaluh? Jmenuje se "Okaši-o dózo" a jí se většinou na Vánoce. Ostatní druhy, se podávají k dalším speciálním příležitostem, jako například k čaji.

Takže tolik z Koktejlu. Jinak ve škole už mám za sebou úspěšně dokončen první semestr. V GC se mi taky docela daří, dá se říct. Možná to bude lepší po Vánocích, jestli dostanu ten GPS modul, co bych chtěla. S tím by se mi hledalo jedna radost.

Tak Šťastné a Veselé Vánoce!

"MUSÍŠ MÍT KŘÍDLA, KDYŽ CHCEŠ MILOVAT PROPAST."

S.F.

ELO Ostrava a Česká filharmonie

Je přesně 11:11, což je dobrý čas :c) Vzbudila jsem se před zhruba hodinou. Pořád jsem naštvaná na Vítka, protože jeho neschopnost ozvat už mě opravdu vytáčí. Nadále jeho slova jako přijedu nebo zavolám, ignoruju.

O tom ale psát nechci. Chci se podělit o zážitky z posledních dvou dnů. Lístky mi dorazily tak jak ve Student Agency slibovali, takže už mi zbývalo "jenom" zjistit jak se dostat tam, zpátky a zajistit si někde přespání. Všichni ostravaci, které znám, ale měli plno nebo už byli doma, takže tahle možnost byla zamítnuta. Nakonec mě zachránila Skora, která mi přespání domluvila na intru. Největší sranda byla, že mi jak na potvoru doma nešel net, takže jsem se nedostala ani na idos, abych si zjistila ty vlaky a busy.

Nakonec jsme se tam dostali. He! Ještě před začátkem jsme našli kešku na Sareze. Tak trochu náhodou, ale radost byla stejně veliká. Před vchodem jsme zjistili, že tam jsme asi nejmladší. Pak kolem ale prošel klučina, který vypadal tak na patnáct, takže nejmladší jsme nakonec asi nebyli. Fakt ale je, že věkový průměr byl tak 50 let :c) Koncert začal opravdu tak jak bylo uvedeno na vstupence, což mě překvapilo, protože takové koncerty většinou začínají tak s hodinovým zpožděním minimálně. Jenže jak brzy začali, tak tak taky skončili. Nekecám. Hráli asi hodinu a půl a neobměkčil je ani dlouhý potlesk po poslední písničce. To bylo docela překvapení, protože jsem si původně myslela, že budeme muset odcházet ještě dřív než to skončí, protože bus nám jel 23:30. Konecrt samotný byl dobrý, ale atmosféra docela divná, protože většina lidí tam seděla. Museli jsme teda popřemýšlet, kde strávíme ty dvě hodiny. Nejlépe někde v teple. Zapadli jsme do baru, který je přímo na Sareze, ale bylo tam tak plno, že jsme se nakonec odebrali jinam. Jeden kluk nám poradil bar Co kdyby... Tak jsme vyrazili a byli opravdu mile překvapené, protože Co kdyby... je úplně super. Točí Stellu Artois a Hoegarden white, takže spokojenost. Prostředí super a barmani, no radost pohledět (teda až na toho jednoho, o kterém do teď nevím, jestli to byl blonďák nebo blondýna). A navíc je to přímo u zastávky, ze které nám jel bus, takže naprosto strategické místo.

Ve vlaku jsme se dali do řeči s nějakou paní, jenže pak došla průvodčí s tím, že sedíme v jedničce a jestli si chceme připlatit nebo si přesedneme. No co myslíte? Přesedli jsme si. V kupéčku s náma seděl kluk, který jel až do Plzně (kde měl být v sedm ráno) a byl rozhodnutý nespat, protože se bál, že ho okradou nebo zabijou :D A tak jsme ho nastřídačku strašili a utěšovali, že to se přece nestává a tak. V Olomouci jsme byli někdy kome jedné. Chtěli jsme jít ještě někam na pivko, ale všude bylo zavřeno. Nakonec jsme zapadli do nějaké herny, ale pivo tam bylo tak hnusné, že jsme vypadli ani jsme to nedopili. Ještě jsme si udělali takovou delší procházku velmi nezajímavou částí Olomouce, a pak už vytuhli na pokoji.

Vzbudili jsme se někdy kolem desáté. Ve dvanáct jsme vyrazili do města na další prohlídku. Byli jsme u orloje, kde jsme našli další keš. Navštívili jsme výstavu, která byla super a poučná a tak. Pak jsme zamířili k čajovně Kratochvíle, která mě překvapila. Není tak tmavá jako Modrá, ale je moc příjemná. Dali jsme si Irský krém, o které jsem si myslela, že bude teda sladší (a vlastně že bude chutnat úplně jinak), kratochvilnou směs a kuskus, který byl strašně dobrý, což mě přimělo k tom, abych si našla nějaké recepty na něj, protože je to na přípravu hrozně jednoduché, syté a dobré jídlo. Po čajce už nebylo moc času, tak jsme si zaběhli na intr pro věci a valili na vlak. Tam jsem si ještě koupila Aquu do aromalampy, kterou miluju, ale nemůži ji většinou sehnat, protože na Vsetíně přestali Salus prodávat.

Večer jsme chtěli vyrazit ještě za klukama na pivko, ale nakonec jsme zůstali doma, protože jsme byli nehorázně utahané. Tak jsme s našima koukli na Žhavé výstřely a pak šli spát.

Ty dva dny byly hodně hektické, ale super.

Je toho najednou nějak víc :D

Občas se neskutečně nudím...obzvlášť s blížícím se zkouškovým...a někdy nevím, co dřív. Dneska mi napsali ze Studen Agenci, že jsem vyhrála v soutěži 2 lístky na koncert Eletrical Light Orchestra. Na čtvrtek 3.12. což je pozítří. A hned jsem měla co dělat. Zavolat mamce, jestli napíše ségře omluvenku na pátek, zavolat ségře, že se mnou jede a že potřebuju někde přespat, protože vlak z Ovy jede ve dvanáct večer, jenže končí v Olmu a dál mi nic nejede až do čtyř do rána, kdy bych dojela do Hranic a tam hodinu čekala na vlak na Vsetín. Takže po obdržení mailu jsem asi dvě hodiny telefonovala, zjišťovala a prosila o azyl někoho, kdo studuje v Ostravě. Teď už mám všechno vyřízené, zjištěné a zajištěné, tak už jsem klidnější. Už jenom aby dorazily ty lístky včas. Přišlo to tak najednou, že ani nevím jestli tam vlastně těším. Ale co, výhra je výhra, tak pojedu. Příště budu soutěžit radši o ty jízdenky do Amstrdamu :c)

Další příjemná věc dneska: podnikla jsem cestu za keškou k Jánskému kostelíku. Oni ti rodilí jihlaváci vědí, proč tam ty kešky umisťují. Vůbec jsem netušila, že tady tak pěkné místo a docela kousek od našeho bytu. Kešku jsem našla úplně bez problémů. Super výlet asi tak na hodinku. Navíc mi vyšlo počasí, protože v momentě, kdy jsem zaklapla vchodové dveře začalo poprchat a od té doby prší. Chtěla jsem se jít podívat ještě na Heulos, ale tak příští týden to snad taky půjde.

Zítra mě čeká prezentace z angličtiny a pak hurá domů. No hurá...ani ne hurá, protože přijdu o jednu z přednášek z psychologie (a zrovna kultury). Původně jsem chtěla jet až ve čtvrtek odpoledne, ale copak teď můžu?

Das ist ja aber PECH!

Nestihla jsem dneska oběd, tak jsem naštvaná a navíc ještě i hladová.

Večer vyřážím na nákup a při té příležitosti se chci podívat na jednu kešku, tak snad budu mít aspoň trochu štěstí.

Momentálně fakt nevím

Uvažuju o tom, že bych měla všechno přehodnotit. Postoje, zájmy, názory...připadá mi, že poslední dobou pořád něco hledám. Největší binec mi v tom dělají hodiny psychologie osobnosti a všechny ty testy, co děláme, ty knížky kterýma se zásobím, abych se něco dozvěděla něco o ekopsychologii, hypnóze, archetypech a podobných zajímavých věcech.

Nejspíš bych měla vyměnit blog za klasický deník (něco na styl Bridget Jonesové :c). Čím se neloučím, jenom tuhle možnost nechávám otevřenou.

Mějte se.

Trouble sleeping? No, thanks!

8:30

Čím později mi rozvrh dovoluje jít do školy, tím víc zjišťuju, jak moc miluju dlouhý spánek.

Holky už si ze mě dělají srandu, protože chodím spát strašně brzo. Včera jsem zalehla někdy kolem desáté, spíš před a dneska vstávala o půl deváté. Nemůžu si to vynachválit. Posnídala jsem topinky s borůvkovou marmeládou a jsem opravdu spokojená. V půl dvanácté odcházím do školy za holkama, abysme se domluvili na naší zítřejší prezentaci do managementu, na kterou už se těším.

14:25

Tak s holkama jsme to probraly fakt do mrtě, takže jestli nedostanem aspoň 14 bodů (z 15) tak mě asi odnesou. Je to jedna z mála prací, na kterou jsem opravdu hrdá, protože si myslím, že je opravdu dobrá (a to si zas tak často nemyslím, protože většina mých seminárek je made by wikipedie.cz). Včera nás pan profesor Rux docela vyšokoval, když nám oznámil, že příští týden je poslední hodina PRC a že teda chce mít seminárky a pracovní listy odevzdané do pondělka. V hodině jsem stihla udělat dva listy, co mi chyběly z minula, a tak jsem nakonec měla čas ještě pokecat s Michalem. Rux se nám chvilku smál, pak dělal, že nás napomíná a pak se zase smál :c) Takže jsem se dneska rozhodla dělat na té seminárce, jenže Elvisovi (kdo ještě neví Elvis = můj ntb) se do toho očividně nechce, tak na mě sesílá samé chybové hlášky a odmítá mi otevírat stránky, které nutně potřebuju k získávání map a podobně. Tak nevím, co s ním.

16:20

Objevila jsem krásu Google Maps a od té doby jenom čumím na to, jak to vypadá v Římě a Florencii a hořce lituju toho, že jsem se nenarodila jako Italka. Je to fakt super (a pro průvodce obzvlášť), když se můžete kouknout do města kam se chystáte a třeba to tam vůbec neznáte. Naplánování prohlídky Říma nebylo tak složité, jako té blbé Florencie. Nějak nemůžu dát dohromady ty památky, tak aby na sebe navazovaly a už mě pěkně začínají bolet oči, takže Florencii asi nechám až na zítra. Dneska mě ještě čeká EEI, ale to je jenom jedna hodina, takže pohoda. Večer máme s holkama ještě "icq schůzku" kvůli té naší zítřejší prezentaci. A pak už to vidím tak na knížku a spánek.

18:53

Na přednášce EEI mi došlo, že od příštího týdne vlastně můžu jezdit do školy až v úterý, no není to paráda? Končí nám cvika z PRC, což znamená, že v pondělí už nemám nic a v úterý stejně chodím až na šestou, tak co v Jihlavě? Teď mi vrtá hlavou, co si mám dát za předměty navíc v druhém semestru, protože z povinných předmětů mi zůstávají jenom 4 předměty. K večeru nám informační systém oznámil, že už se můžeme podívat na nabídku zájezdů pro rok 2010, alias týdenní praxe v CR. Jenže většina zájezdů je v cenové relaxi 4 000 a výš, takže nevim. Ono vybrat bych si vybrala. V nabídce je Paříž, Francie, Švýcarsko, Maďarsko, Holandsko, a pak zájezdy po Česku a to: Broumovsko a České Švýcarsko, které jsou teda levnější, ale pořád to vychází kolem 3 000,-. Otázkou je, jestli mi to zaplatí naši. Jestli jo, tak není problém, ale jestli ne, tak nevim, kde na to schrastím peníze. Navíc chci jet na povinný kurz, který taky není zadarmo, takže začátek léta bude finančně dost náročný. A brigáda v nedohlednu.

20:42

Tak knížku si teda nechávám až do autobusu. Po návratu ze školy jsem se rozhodla už nepouštět počítač a s nadšením jsem se pustila do dlouhou dobu odkládaných skript Metodiky průvodcovské činnosti. Začala jsem si podtrhovat zajímavé věci, ale ty skripta jsou plné zajímavých odkazů na věci, co se mi můžou v budoucnu opravdu hodit, takže nebylo možné se k počítači nevrátit. Teď mě zrovna zaujal Thomas Cook, zakladatel první cestovní kanceláře a "objevitel" voucheru a cestovního šeku. Byl to docela zajímavý člověk, který založil firmu na cestování Společnosti abstinentů na jejich sedánky a ten podnik existuje dodnes a je druhým největším v Evropě a třetím ve světě. S tím vás ale nebudu otravovat. Vracím se Thomasovi a jeho funny výletům.

22:01

Nechápavý pohled na hodiny, pak zpátky do rozdrbaných počmáraných skript a na poznámky. Cože, to už je deset? A to jsem chtěla jít brzy spát. A ono nic. Nevadí, zase jsem zjistila spoustu zajímavých a užitečných věcí. Zítra zkusím zavolat na jednu CK kvůli pozici průvodce ve Vídni. Nedávám si velké naděje, ale co se může stát? Ve Vídni už jsem přece jednou provázela a šlo to. No a teď už se vážně převleču do pyžama a půjdu spát. Už tak mám plný mozek průvodců a delegátů a Thomase Cooka, takže se mi o tom všem bude určitě něco hezkého zdát.

Mějte se a dobrou

Nejromantičtější film

Dnešní večer trávím ve společnosti Francina a paní správcové, strýce Pepina a ostatních úžasných postav filmu Postřížiny, který miluju. Podle mého je to nejromantičtější film. Kam se na něj hrabou všechny ty americké rádoby vtipné romantické komedie?

Zbožňuju paní správcovou. Je to moje nejoblíbenější postava. Líbí se mi jak si umí užívat života, jak je požitkářská a jak se chová k Francinovi. Celkově jejich vzájemný vztah je hodně zvláštní - večerní předčítání, to jak ho ona vidí a všechno kolem. Taky je mi sympatická postava strýčka Pepina. To je prostě srandista každým coulem. Sice neustále ječí, ale umí si užívat života naplno se vším, co k němu patří. Francin to je takový malý rozcuchaný králíček, který se jen díky své ženě cítí být silný a sebevědomý. Pábitelé tak celkově přitahují mou pozornost, ač zatím jen na filmovém plátně, protože jsem se ještě nedostala k tomu, abych si od Hrabala něco i přečetla.

Tenhle film ve mě po závěrečných titulcích zanechá takový zvláštní pocit, který si sebou nesu ještě tak den, dva. Dívat se na něj je jako číst Fulghuma. Uklidní vás to a vyvolá pocit, že se tohle stává i ostatním lidem, že není vůbec neobvyklé mít chuť vylézt na chvíli na komín a koukat se jen tak do krajiny.

Drahý ekzém od Vichy

Nesnáším kosmetiku Vichi. Na obálkách časopisů vám slibují svěží a krásnou pleť. Samozřejmě taky toužím po tak hebké a vláčné pokožce, a tak jsem si nechala koupit docela drahý krém z řady Skin Set a k němu čistící emulzi. Emulze se brzy zasekla a nešla z ní dostat ani kapička, takže ta mě zklamala docela brzo. Krém se mi jevil jako hodně dobrý až do včerejška, kdy jsem se s ním namazala a celá se osypala (v tomto pořadí během několika málo minut). Už se mi něco podobného stalo u řady Normaderm, ale tam šlo jenom o vzorečky a o těch nikdy nevíte kde a jak dlouho se už válely. Navíc Normaderm je pro úplně jiný typ pokožky, tak mě to tak nepřekvapilo.

Každopádně jsem zklamaná a do téhle značky už víc investovat nebudu.

Jak jsem se včera zapoměla

Původně jsem měla za to, že sobotní večer budu trávit podobně jako ten páteční, což zahrnovalo vysedávání u Pokorných nebo jinde a pak přesun někam jinam.

Včerejší večer jsem trávila úplně jinak. Někdy v šest jsem si od psaní článku o Vladimíru Vladimíroviči Naboko(vo?)vi odskočila k Lence Veverkové na blog a tam jsem se zapoměla až do devíti. Když se kluci, kteří včera jeli do Bešeňové do termálů, stále neozývali, sáhla jsem po Lolitě, kterou mám teď rozečtenou. Spát jsem šla někdy v půl jedenácté s bolením břicha, protože jsem dostala strašnou chuť na fazole v tomatu a samozřejmě jsem neodolala.

Poslední dobou zjišťuju, že blogy na idnes.cz jsou hodně zajímavé a originální. Začínám opět přemýšlet nad změnou domény, protože tam by se mi mohlo líbit. Jenom nevím, jestli to na mě není moc inteligentní prostředí, kde bych se ztrácela.

Dneska musím udělat pracovní list do PRC (opět nestíhám) a hnout se seminární prací, ale tím se budu zabývat až večer, protože teď je venku příliš krásně na to abych vysedávala u počítače. Taky jsem docela rozhořčená z e-mailu, který jsem dneska dostala od šéfredaktora literarni.cz, kde mi sdělil, že mi recenzentský výtisk pošle až dodám dva chybějící články. A ještě mi vytkl, že píšu málo. Ha...je nás tam pět a já jsem druhá na žebříčku dodaných článků, tak nevim, co je pro něj málo, když první je on. Ale nevadí, články napíšu a knížku dostanu a zrecenzuju, takže vo co gou? Pohoda, ne?

Teď se jdu věnovat ještě chvilku malé Lo a pak půjdu ven, užít si posledních slunných dnů, než nám zase napadne metr sněhu (už aby byl, začínají mi rezivět hrany lyží).

Hezkou neděli všem

Včerejší párty u Michala

"hej zatopíme v kamnech!"
"jo,ale nábytek pálit nebudem, to je škoka, spálme radši boty."

No tak v takovém duchu probíhal včerejší večer. V šest jsme měli být u Pokorných, ale nějak nás zdrželi rodiče, takže jsme ještě chvilku poseděli u babičky. No kolem osmé jsme dorazili na místo určení. U Pokorných jsme byli asi do jedné, a pak že půjdem k nám na vodárnu a rum s kolou. Nakonec jsme ale zakotvili u Michala, protože to bylo blíž.

"ale no tak kluci, pozor, to je drahý alkohol"
"co drahý chlast? tak ho zlevnite a my si ho koupíme."

"jak to je? dobrý den, kozy ven..."
"nashledanou, kozy stranou."
"dobrou noc, kozy skoč!"

"Hej ty vole, to už je čtyři a půl hodiny."

Tomáš vymyslel nový jablečný drink, který chutnal jako jablečný punč z Vídně. Byla to fakt sranda. Fotky dodám pozděj.

První keš

Dneska to jest 17. listopadu 2009 jsem objevila první kešku v Jihlavě.

Jupíí

Novinka dne

Wow, tak si tak archeoložím na Wikipedii (jsem tam poslední dobou začtená častěj než v normálních encyklopediích) a objevila jsem tam fakt zajímavou věc.

Věděli jste, že v roce 2000 byl hydrology oficiálně definován Jižní oceán?

Deset let tu máme další oceán a já o tom neměla ani potuchy (co mě ale uklidňuje je, že to nejspíš nevěděl ani Jokeš a ten toho o světě a geografii ví opravdu hodně)! Takže teď máme Atlanský oceán, Tichý oceán, Severní ledový oceán, Indický oceán a teď ještě ke všemu Jižní oceán.

Tak kdo z vás to věděl?

Odborná praxe Kuba 2010

KUBA - ostrovní stát ve střední Americe, respektive v Karibiku, který proslavily doutníky a rum. Kuba je také známá tím, že zde vládl komunistický režim a s ním Fidel Castro. Na východě se nachází americká vojenská základna Guantanámo. Známí jsou také kubánci, kteří se na primitivních vorech snaží přeplavit do Ameriky. Největšími vývozními artikly jsou doutníky, tabák, rum, cukrová třtina a nikl. Kuba má dvě oficiální měny a to konvertibilní peso (CUC) a národní peso (CUP). Havana je označována za "Paříž Karibiku"....a tak dál, zajímavostí je spoustu, ale proč se o nich zmiňuju?

Slyšet někoho vyslovit toto kouzelné sousloví je pro studenta cestovního ruchu stejně kouzelné, jako říct mu, že má na dosmrti veškerou leteckou dopravu kamkoliv zdarma. Je to jedinečná příležitost, kterou je škoda nevyužít! Jenže, kde vzít 60 000,- a nekrást, toť otázka. Naše škola teď tuto možnost studentům nabízí, ale už jim nedává odpověď na otázku finanční. Bohužel, nejsem Rockefeler a nemám jen tak na vyhození tolik peněz. Stěží si dokážu našetřit na dovolenou v Itálii, ale Kuba....Kuba je lákavá, lákavější, jenže vážně nevím, kde bych měla schrastit ty peníze. Z brigád asi těžko, to by bylo tak na tu Itálii. Od rodičů se asi taková podpora taky čekat nedá, takže mi nezbývá než tiše závidět těm, kdo jsou na tom finančně tak dobře, že v listopadu příštího roku na tu Kubu odletí.

A co by to bylo pro mě?

Krásných 30 dní v nádherné a exotické zemi, která má dost pohnutou historii. Mohla bych se procházet tam, kde kdysi bydlel Che´Guevara nebo Castro. Užila bych si bydlení v hotelích s vlastním bazénem a popojíždění klimatizovaným, luxusním autobusem, kubánské doutníky (které balí černé kubánky na holých stehnech) a kubánský rum. Jejich jídlo, vysedávání na ulicích a výhled na Ameriku, která je vzdálená pouhých 50 kilometrů (což je vlastně na dohled).

Na Kubu už jsem byla jednou pozvaná :c) Už v momentě, kdy mi Vítek řekl: "S Markétou jsem se rozešel, ale pořád mám zaplacenou tu dovolenou na Kubě, nechceš letět se mnou" mi samozřejmě bylo jasné, že je to blábol, ale i tak. Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, že bych tam chtěla letět, ale po tomhle tom pozvání mi ta zatracená Kuba nedá spát. A teď tohle. Další možnost....další možnost, kterou nemůžu využít.

Takže teď mi nezbývá, než si o ní číst, slintat nad fotkami krásných pláží, šetřit a doufat, že příští rok budu mít tuhle šanci znovu.

Obrázek zkopírován z TĚCHTO stránek

14.11.2009

Opravdu se činím. Od rána jsem pilná jako včelka. Se ségrou jsme pekly muffiny a fakt se nám povedly (pod čarou máte recept, tak je vyzkoušejte, je to jednoduché a docela levné). Když mě pečení omrzelo, šla jsem se věnovat věcem do školy. Dneska mě čekala seminárka do managementu na téma: Analýza vybraného podniku. To zahrnovalo SWOT analýzu, Porterův model pěti sil a taky vlastní doporučení na zlepšení firemní situace. Myslím, že jsem si s tím poradila docela dobře a že vzhledem k tomu, že tu firmu znám se mi to bude i dobře prezentovat, a tak samozřejmě očekávám plný počet bodů - při vší skromnosti ovšem.

Jinak se nic moc neděje. Humbert ještě nestihl zneškodnit paní Hazeovou a Lolita je stále na táboře. Fritzek se má dobře a to i přesto, že česko už má třetí oběť ptačí chřipky - to ho nepochybně vůbec nezajímá. Taky jsem dneska četla, že máme víc jíst, protože dietologové nám špatně vypočetli kolik kalorií máme za den sníst. No a pak jim má člověk věřit, že. Pan Havel dneska (člověk o něm napíše jednu esej - a to ještě dost chabou, protože většinu věcí neumí přeložit - a už o něm slyší pořád něco z rádia) zahájil oslavy pádu komunismu přednáškou a setkáním významných lidí. Zajímavé, škoda, že člověk nebydlí v Preze, aby se takových věcí mohl taky účastnit.

Zítra na mě čeká seminárka do Metodiky průvodcovské činnosti a rozjímání nad skupinovou seminární prací do managementu. Teď ještě dodělám prezentaci k té seminárce, co jsem dělala dneska a pak se asi pustím do čtení. Večer se nám nikam nechce, tak zůstáváme doma.

-----------------------------------------------------------------
A tady máte ten recept:

3 hrnky polohrubé mouky, 1 prášek do perníku, 1 lžička prášku do pečiva, 1 necelý hrnek mletého cukru, 2 lžíce kakaa, 2 hrnky mléka, 1 necelý hrnek oleje, 2 vejce


V jedné misce smícháme mléko, olej a vajíčka a ve druhé smícháme suché suroviny, které pak postupně přidáváme do první misky. Těsto lijeme do formy do 3/4. Pečeme 25 minut na 190°C....a voilá, máte výborné muffiny!

Zdroj: mamincinyrecepty.cz

Nechte si čvachtat :c)

Brachypelma Emilia

Moje sestra dneska přivezla tohohle drahouška domů. Sice ještě nemá těch sedm centimetrů, ale i tak už je to docela pořádný pavouk. A proč mi ho strká pod nos? Patří totiž mezi lidi, co vyšilujou už když pavouka vidí - a klidně může být jenom v rohu místnosti -a Ady (psycholog) jí poradil, že jestli se chce své arachnofobie zbavit, má si koupit pavouka, protože když se o něj bude starat jako o svého mazlíčka, přestane se jich bát. A tak my sweet neotálela, našetřila si 70 korun a dneska Fritzka Bohouše (Fritzek je ze Simsnů a Bohouš měl svátek, když ho koupila) domů. Tak máme pavouka. Bydlí ve skleničce od přesnídávky a Zuza jí říká terárium. Ale oceňuju její odvahu. Sice se pavouků nebojím, ale docela se jich štítím. Pavouka bych asi chovat nemohla, i když po tom, co jsem ho dneska viděla, přemýšlela jsem nad tím. Chvilku...než mi ukázala, jak moc vyroste. A představte si, takový pavou žije až 25 let! A to už je teda docela dlouho.

Dneska jsem nad tím tak uvažovala a nevím, proč mě při výběru mazlíčka nenapadli pavouci. Jo chtěla jsem něco s čím se dá i mazlit (což bych teda s pavoukama rozhodně neprovozovala), ale taky aby to nebylo moc nákladné a nebyl s tím problém doma. Pavouk tohle všechno splňuje. Samotný pavouk stojí kolem 70 korun, do svých 3 let může kldině bydlet v krabičce od filmu a krmit ho musíte jednou týdně jedním červem (pořizovací cena červů je 4 koruny za půl kalíšku). Nemusíte ho venčit, nemusíte mu skoro čistit klec (protože žádnou nemá), nemusíte ho očkovat, vlastně nemusíte skoro nic. To i rybičky jsou náročnější! Jenže já bych se toho velkého pavouka bála, to už jo, to už by nebylo o štítění se.

No toliko o té havěti, co se teď na mě dívá z té přesnídávkové skleničky. Dneska jsem měla v plánu: Napsat esej o Havlovi do HBFC, naučit se slovíčka k první lekci angličtiny, rozdělat si seminárku na PRC a taky si číst. Na té eseji jsem se pěkně zasekala. Skončila jsem před hodinou a mám Havla zase na dlouhou dobu dost. I když on je hodně zajímavá osobnost, takže si o něm asi ještě něco pozjišťuju, ale ne dneska. Takže jsem nestihla vlastně nic jiného. Takže mě to všechno čeká zítra. A protože už je doma Skora, nebude to jednoduché. Chceme totiž péct mufiny a to taky zabere čas a jestli bude hezky, asi se půjdeme někam projít nebo tak něco. Každopádně už bych měla začít něco dělat, protože jinak to všechno nestihnu. Obzvlášť ta seminárka do průvodcovství je hodně náročná.

V úterý jedu do školy, ale jenom na otočku a jenom kvůli středě, protože píšeme písemku z angličtiny. Jinak bych se na to asi vyprdla (velebnosti). Chci z toho testu dostat co nejvíc bodů (a to říkám jako někdo, komu je to většinou docela jedno, hlavně že to projde), už kvůli tomu, že jsem se tak piplala s těma testama v moodlu. Hlavně jde o to, že bych ráda ukončila předměty tohodle semestru nejhůř za C a to nejde samo. No takže pomalu sháním materiály a chci si to aspoň projít a popodtrhávat, protože to zabírá nejvíc času (podtrhávání skript do DEK mi zabralo celý den a učení tak tři hodiny). Řídím se heslem, kdo bývá připraven, nebývá překvapen.

Jo a včera jsem měla asi nějaký potkávací den. A to i přesto, že jsem celý den strávila v autobuse nebo v autě. Ve Zlíně jsem se potkala s Lukym Labajem (jenom jsme se pozdravili, protože tam byl s nějakým klukem). Na Vsetíně jsem se potkala Olu ze základky a v buse se k nám přidal ještě "Bača" starší, takže to byl v podstatě takový malý třídní sraz.

No tak teď jdu koukat na Fritzka jak si čistí nohy, protože je to děsně poučné :c)

Nepřipomínejte mi Tobiho ani Roxy

Povídali jsme si tuhle s Hankou o jejím výletu na jižní Moravu. A Hani na mě vyrukovala s historkou o diskotéce a o tom, jak jí nějaký debil dal ránu a vyrazil jí zub.

Dneska mi na to tak nějak padla myšlenka cestou domů (jak říkám, být s vlastníma myšlenkama šest hodin o samotě, je docela záhul). A došlo mi, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych mohla dostat přes hubu od chlapa, že mi to připadá jako naprostá blbost, protože kluci holky přece nebijou, ne? Nenapadlo mě, že někteří chlápci jsou vážně hulváti, kterým nevadí natáhnout holce a že se možná i s takovýma občas míjím a vůbec mi nedochází, že kdyby byla nějaká vypjatější situace, že bych mohla dostat. Toť jedna z dnešní mých myšlenek.

Další věc, která mě dneska v buse bavila, byla Lolita. Ano, čtu to už podruhé a pořád se mi to stejně líbí. Je to jako koncert slov, čte se to skoro samo. Při čtení si celou dobu připadám, jako bych četla něčí milostný dopis a toužím po tom, aby mi byl jednou takový dopis taky poslán. Ač ne s takovým obsahem.

Nejhorší okamžik dnešního dne ovšem nastal, když mi má drahá matinka dost rázně vysvětlila, že psa mít nebudu. Neřekla mi proč, ale prostě ho mít nebudu a basta (jo vlastně proto, že je to zodpovědnost...a to já jsem přece nevěděla, že). Takže mi nezbývá než smazat svoje počítačové pozadí a dát si tam zas něco, co nevypadá tak mile a inteligentně. Prostě dokud chodím do školy a živí mě rodiče, můžu se s vlastním psem rozloučit. To mě totálně rozhodilo a od té doby mám špatnou náladu a ne a ne se z toho dostat. Pomohly mi až paprikové brambůrky (které normálně nenávidím), borůvkový energeťák a čokoládový puding....sice mi to nepomohlo psychicky, ale aspoň jsem přestala myslet na psa a začala myslet na to, že je mi neskutečně blbě.

Jo v úterý jsem si četla svůj starý blog (který bych si chtěla nějak za archivovat, aby mi ho třeba nesmazali) a narušovala tím hodinu History and Basic Facts of Czech Republic, protože mi to nedalo a musela jsem se smát (no zkuste se nesmát, když si čtete ty hlášky z loňského roku z našich parties).

Toliko pro čtvrteční večer.

Chees and Peace

Nuda ve škole

Znáte to rčení: Bez peněz do hospody nelez? Tak já mám taky jedno:

V ÚTERÝ BEZ NTB DO ŠKOLY NELEZ!

Úterý není můj nejoblíbenější den (obzvlášť ne úterý 17. - jo a mimochodem tenhle týden máme pátek třináctého, můj šťastný den). Důvodů je několik. V městské knihovně je zavřeno (jo zrovna v den, kdy mám nejvíc volna), v menze vaří ty nejhnusnější obědy a navíc mám ve škole samé nudné předměty. Miluju středu. Ve středu mám totiž obě psychologie, taky angličtinu a navíc k obědu je zákusek :c) Prostě paráda.

Dneska mám (konečně) prezentaci do Evropské ekonomické integrace. Brr. Viděla jsem to jednou z dálky v autobuse a nic moc teda. Navíc učitelka bude asi dost nabroušená. Nejhorší je, že to není nijak zvlášť těžké, a proto se mi do toho furt nechce.

Včera jsem v těžce depresivní náladě sesmolila e-mail jednomu, se kterým to chci skončit už dlouho, ale neukvapila jsem se a neposlala ho hned. Počkala jsem na dnešek, protože jak vím ráno moudřejší večera (poučená z předchozích takových situací).

A dneska váhám, jestli jej vůbec poslat.

Úplně nenormální

Tak dneska si procházím na netu psí doplňky a už se mi ze všech těch vodítek, obojků, misek a psích domečků točí hlava. Našla jsem jeden obchod, kde jsou opravdu dobré ceny a kde by se veškeré vybavení dalo pořídit do pěti stovek. A pak, jen tak pro zajímavost, jsem se podívala na luxusní doplňky. No teda, ty ceny! Sice potěšení pro oko, ale ty ceny a psovi je stejně jedno jestli má na sobě postroj za padesát korun a nebo za šest stovek. Taky jsem zjistila, že by se dala sehnat i darovaná čivava a to jak štěně, tak odrostlejší pes. Tak začínám zvažovat i tuhle možnost. Protože třeba tenhle prcek je teď k mání !za odvoz!

Kniha mého srdce

Tak zaprvé: Je pět hodin odpoledne a je tma. Hrozná a černá. A to mi vůbec nepomáhá, protože se mi o to dřív chce spát, jako bych už teď nechodila spát v deset.

Ale k nadpisu. Na stránkách literarni.cz (ano, tam přispívám taky) jsem objevila vyhodnocení ankety Kniha mého srdce. Projela jsem si ten seznam a zjistila, že z TOP 5 jsem tři četla (Saturnin, Malý princ, Egypťan Sinuhet) a z těch další jsem četla většinu, což si myslím, je dobré skóre.

Aspoň něco mě dneska potěšilo.

Pokud někoho zajímá ten seznam, tak ho najdete --> tady <--

Nerudná

Nelíbí se mi moje momentální rozpoložení. Posledních pár týdnů neustále na někoho štěkám, jsem nervózní a naštvaná téměř na každého, kdo si na mě dovolí promluvit. Chce to změnu! Chce to udělat si rozvrh, protože mám neustále pocit, že nic nestíhám a to i přesto, že v podstatě nic moc dělat nemusím (nemám referáty, písemky ani úkoly). Připadá mi, že pořád nemám volný čas a když ten volný čas mám, tak nevím co s ním (a tak ho většinou trávím u počítače).

Jak říkám, chce to nového koníčka (a nebo psa) a nebo se začít víc věnovat škole. Přemýšlím, že bych mohla zkusit udělat aspoň dvě zkoušky v předtermínu, abych pak měla víc času na učení se těch složitějších předmětů (jako je třeba EEI nebo PRC).

Taky přemýšlím nad tím, jak se co nejvíc osamostatnit, jenže ono sehnat si dneska dobrou brigádu, která trvá dýl jak týden je dost složité. Jak dokázat rodičům, že už jste dospělí, když máte stále potřebu chodit za nima s nataženou rukou, protože si nemáte kde vydělat? Je to složité. Kdy je vlastně člověk dospělý? V osmnácti? Když se odstěhuje od rodičů?

Už bych z toho chtěla být venku. Všechno to urovnat.

A taky potřebuju kytku do bytu.

Vypalování

Neumím vypalovat. Nevím, dřív mi to šlo docela dobře, ale teď se mi nějak ztratil můj oblíbený vypalovací program, který bohužel ani nevím, jak se jmenoval. Potřebuju vypálit 30G souborů a nemám jak, protože s jiným programem neumím.

Říkejte mi Tobi/Roxy

Jsou věci, co vás nadchnou a za týden už ani nevíte, proč a pak jsou věci, co vás nadchnout takhle moc, pak na to pozapomenete, ale pak se k nim vrátíte, abyste je uskutečnili. A právě ta druhá skupina vám v okamžiku, kdy svůj nápad zrealizujete přinese největší uspokojení a potěšení. Jsou cíle, kterých dosáhnete bez mrknutí oka a jsou takové, o které se musíte opravdu zasloužit. Získat 30 bodů z 30 v moodlu (školní výukový program) nebyl takový problém. Dosáhnout takového výsledku nebyl žádný dlouhodobý cíl...prostě mě takhle v pátek dopoledne napadlo, že ty testy napíšu všechny na plný počet a dneska dopoledne se tak stalo. Bylo to jednoduché. Rozhodně jednodušší jako moje další rozhodnutí a to:
pořídit si psa.


Vzhledem k tomu, že jsem člověk celkem uvědomělý a zodpovědný, bylo logické, že nad tím budu asi přemýšlet dýl než třeba Luss, kterou myšlenka na vlastního psa chytla někdy v červnu a v srpnu už měla Týnušku (asi padesátikilovou). Jenže koupit si psa je jedna věc, ale co dál? Já k tomu mám spoustu otázek. Co s ním, když budu ve škole? Co cestování busem do Jihlavy? Kam s ním doma? Co na to rodiče? Co holky na bytě? Kolik mě to bude všechno stát? A zvládnu vůbec takového psa vychovat? A je toho ještě mnohem víc. Na většinu takových otázek si umím docela dobře odpovědět sama, ale co ten zbytek?

Pro začátek jsem si aspoň vybrala rasu a začala si zjišťovat všechno, co se dá o jejím chovu, o tom, co všechno potřebuje, co je schopná se naučit, zjistit. Teď rozmýšlím o tom, zda si pořídit fenku nebo pejska. Asi bych chtěla víc holku. Tmavou. Viděla jsem krásnou černo-bílou. Fenky jsou totiž ve starším věku klidnější a přítulnější (přece jenom jsou to holky, že), kdežto kluci jsou pořád hraví a mají svou hlavu. Další věc, která je hodně důležitá při rozhodování je: s PP nebo bez? Průkaz původu vám totiž zaručuje jednak to, že vám z malé čivavy vyroste opravdu čivava, ale taky máte možnost takového psa vozit na výstavy a víte, že pes nebude agresivní, protože agresivní psi takový průkaz dostat nemohou a jsou automaticky vyřazování z chovu. Jenže tady zase vyvstává otázka financí, protože s PP jsou psi samozřejmě dražší.

Možná se ptáte, proč jsem si vybrala zrovna čivavu. Je to prosté. Je to nejmenší pes jaký se dá koupit a já malého psa potřebuju. Bydlím v bytech a karavanu, takže jsem se sháněla po malých psech. Jenže yorksheeři se mi hnusí a připadjí mi blbí a ostatní už byli (ač z malých plemen) moc velcí. Ještě se musím zeptat Křivánkové, jestli to nebude na bytě problém. S našima to nějak skoulím, protože ač bydlíme v rodinném domku, nemůže ten pes zůstat venku. Ne proto, že by byl tak přešlechtěný, ale spíš proto, že nemáme plot, takže by zdrhnul.

Dneska jsem četla zajímavý článek o psech. Nesmíte se totiž zaměřit jenom na dané plemeno, chce to si taky zjistit jak takového psa správně vychovat a jak ho třeba naučit určité hierarchii ve smečce (anóbrž rodině). A tak jsem četla o tom, že před pořízení psa je důležité se taky zamyslet nad tím, proč si vlastně psa kupujeme. A tak jsem se dlouho zamýšlela a došla jsem k závěru, že proto že chci někoho, koho budu moct rozmazlovat, kdo mě bude nadšeně vítat a kdo se bude se mnou mazlit a kdo mě vytáhne ven i když je hnusně (jako například dneska, kdy bylo opravdu příšerně. Sice už nepršelo, ale furt tam bylo tak nějak divně a já přemýšlela, jestli se mi nechce ven. Hmm zvláštní, ale samotné se mi nechtělo, jinak bych se projít docela i šla.)

No takže pomalu začínám šetřit na čivavku. První investice bude asi největší a to tak 5 - 6 tisíc. Podle chovatele + potřebujete očkování + krmivo + doplňky. Ono se to nastřádá. Tak uvažuju o tom, že pokud si to do února nerozmyslím, začnu si věci jako misky a pelíšek a vodítko kupovat předem, aby to pak nebyla taková pálka.

A mimochodem...mám už vybraná jména. Pro kluka - Tobi a pro holku - Roxy. Alternativy jsou Wonka, Artie Ziff, Lilli, Čiko, Queebo, Scotty.

Takže, už víte, co chci na Vánoce?
Malá nápověda :c)

Knihovna

Tak dneska jsem udělala zásadní rozhodnutí a investovala do sebe 120 korun českých. Přihlásila jsem se do knihovny. Takže co se čtení týká, jsem zase zpátky :c) Z takové záplavy knížek se mi až točila hlava. Bože, já bych tam chtěla bydlet! Tak jsem si zrovna půjčila Sex ve městě (na odpočinek), Ženské pohyby (do autobusu) a Lolitu (na ponurá odpoledne), ať mám co louskat, když se nudím. Docela mě děsí, že je půlka semestru za náma a já jsem zatím udělala jenom jednu seminárku.

A teď hurá na Manhattan za Carrie a Samanthou.

Ne příliš taktní slečna

Tak s takovou jsem dneska seděla u oběda. S ní a jejím kamarádem. Nechápala jsem, co ji vedlo k takové konverzaci s oním klukem, ale teda já být on, vyliju jí tu (ač výbornou) polívku na hlavu. Celou dobu si z něj dělala jenom srandu, ale ne takovou tu srandovní srandu, takovou tu co je mezi kámošema normální. Ona si z něj prostě utahovala. Chvilku už jsem i přemýšlela, že jí něco řeknu, ale nemám ve zvyku plést se cizím lidem do jejich věcí, takže jsem s tím nezačala dneska, i když ona by si zasloužila pořádně setřít.

Čivava aneb konečné rozhodnutí

Už delší dobu přemýšlím o tom, že bych si pořídila psa. Jenže...má to spoustu pro a proti a tak různě. Tak to pořád promýšlím a projíždím stránky o plemenech, výcviku etc. Včera jsem si vybrala. Chci fenku čivavy. Dneska, při procházení stránek o psech jsem se dozvěděla zajímavé věci. Víte o tom, že ve starověku, byli psi používáni co by tažná zvířata? Nebo že Bernardýn byl v minulosti používán nejen jako záchranář, ale taky jako pomocník v kuchyni? Oni je totiž cvičili na to, aby uměli otáčet rožněm :c) A to si nedělám srandu.

New Sungalsses

Mám ráda velké brýle a tyhle se mi fakt líbily, tak jsem si je koupila :c)
- jinak fotka z Dolnorakouské výstavy Telč -

To je pohoda, když je pohoda

Není jak nám vysokoškolákům. Před chvilkou jsem vstávala - po krásném desetihodinovém spánku, během kterého se mi zdál moc hezký sen (o Pohádkáři). Nasnídala jsem se, pustila si rádio (dost nahlas) a pak byla velice překvapená, když se z vedlejšího pokoje vymotala Nika (a já myslela, že už jsou všechny ve škole, ups!). Uvařila jsem si malinový čaj a přemýšlela, co podniknu. Jestli půjdu do školy nebo se na to vykašlu, protože tu sněží. Vlastně docela náhodou jsem se koukla na absence učitelů a zjistila, že pí Navrkalová (ta s tím hnusným mailem) je nemocná a tudíž nám dneska odpadá cvičení, ve kterém jsem měla excelovat se svou prezentací. Jaká škoda. Tak teda přemýšlím, co budu dělat. Vzhledem k tomu, že nejedu za ségrou do Olmu, zbydou mi možná nějaké prachy, tak se chci kouknout jaká že to je v Jihlavě knihovna - do té naší se teď vůbec nedostanu, protože má otevřeno v pondělí a středu a to já jsem už nebo ještě v Jihlavě. Takže to tam obhlídnu a s největší pravděpodobností do sebe investuju těch 120 korun.

Hezký den

Hrabůvka

Odpoledne jsem vyrazila se Skorou na procházku. Už nikdy s tímhle blonďatým ďáblem nikam nejdu. Nemohli jsme jít po značkách, jak jsem chtěla, my museli běhat všude možně jenom ne po normálních cestách. Po zmrzlé trávě, rozbahněných cestách pro traktory. Navíc ségra chtěla všechno vidě, do všeho šťournout, na všechno šáhnout. Jak s malým děckem.

Jinak procházka byla hezká a počasí se povedlo. Zabrala nám jenom dvě hodinky, ale bylo to lepší než sedět doma u kompu. Chtěla jsem přesvěčit i Tomíka Bublinku, aby vyrazil s náma a vzal sebou Badyho, ať se taky proběhne chlapec. Tohle jsou chvilky, kdy bych chtěla mít psa, protože tomu je jedno jestli jde po značce nebo ne, ten je rád že je venku.

Škoda je, že se ségrou se fakt nedá normálně chodit po lese. Já mám svoje značky, trasy, po kterých chci chodit, které jsou odzkoušené (a proto je taky označkovali, že) a ona by nejradši šla kam se jí zrovna líbí. Tak jsem docela zvědavá, protože na prázdniny plánuje Skora s Hankou výlet na těžko po jižní Moravě, ale jenom tak na "pasblink". Jenže já jsem ten typ, co si to všechno nejdřív projde v průvodci, aby věděl, co kde je a kam by mohl zajít. Když už někde jsem chci to tam vidět. Je přece blbost někde se jen tak bezcílně potulovat a třeba nevědět, že "za rohem" je nějaká zajímavost. To jsou pořád ty jistoty. A ať se mi klidně směje, mě to tak vyhovuje. Už to tak bude, potřebuju diář, turistické značky a přesný datum.

A příště celodenní Cáb nebo Papajské sedlo.

Plus mínus nula

Je to tady. První mrazíky klepou na okna a ze spoda na boty. Klepou mi zubama. Dnešní úkol číslo jedna: Najít staré rukavice a Úkol číslo dva: našetřit si na nové (vyhlídlé, kožené). Přerušila jsem na pár dní svou podzimní hybernaci, abych se pokochala krásným počasím, které v tyto dny zavládlo. Tak takový podzim by se mi líbil. Takhle by mohlo být až do prvního sněhu, který se doufám objeví nejpozděj začátkem prosince, aby mi nezarezly hrany na lyžích.

Úplně jsem se vám zapoměla zmínit, že už mám po nákupech. Konečně! Jak víte, nesnáším moc dobře nakupování věcí, které nutně potřebuju - kabát, boty, kalhoty a spodní prádlo. Tyhle čtyři věci nechávám vždycky až na úplně nejposlednější chvíli a taky to tak dopadá...pak chodím v teniskách ve sněhu a dírama v kalhotech mi táhne na zadek. Ale tento týden se mi poštěstilo. Kabát jsem si koupila nedávno, takže ten jsem měla z krku. Podprsenku jsem zrovna nepotřebovala, i když těch není nikdy dost. Chyběli mi právě osudové kalhoty (vyzkouším vždycky minimálně desatery a z toho mi opravdu sednou tak jedny) a boty (nesnáším zouvání v obchodech, jediné místo, kde jsem ochotná se veřejně zout je Modrá čajovna). Na nákupy jsem vyrazila s mamkou a ségrou. První na řadě byli boty. Z La Boty jsme vypálili jak namydlení čerti, protože ty ceny tam teda byly docela vysoké (ač boty byly kvalitní, byly to přece jen výstřelky módy, které by se mi za rok už nelíbily a za takové nehodlám utrácet dva litry). Baťa už není to co býval, takže tam už se chodím jenom inspirovat. U Jakuba už taky nenakupuju, kvůli zklamání z minulých bot (které byly drahé, tvářili se kvalitně a rozpadly se s prvním sněhem). Nakonec jsem s větou "dneska se vyzuju jenom jednou" usedla u vietnamců a vybrala si přesně takové boty, jaké jsem chtěla. Nejsou sice nejdražší, ale zas když mě přestanou bavit, můžu je vyhodit a nebude mě to tak strašně štvát.

Takže teď už mě čekají jenom dárky a drobnosti, které se mi nebudou hodit :c) a na takové nakupování se těším.

Vzhledem k tomu, jak je dneska venku krásně, přemýšlím, kam vyrazit. Měla bych se sice učit prezentaci, ale to se dá udělat i večer stejně dobře jako zítra cestou do školy. Chtěla jsem jet sice dneska, ale v tomhle počasí zabít půl dne v buse, to se mi fakt nechce. Na zítra nehlásí moc hezky, ba dokonce hlásí dost hnusně, volba tedy byla jasná. Takže kam se tady tak dá vyrazit? No vlastně kamkoliv, protože Valachy jsou jedna velká turistická zajímavost. Ale asi půjdem na vysílač, protože tam má člověk jistotu, že půjde celou dobu na slunku a ne někde ve stínu a lesem. Uvidím koho zlákám...doufám, že půjde aspoň ségra.

Tak sláva nazdar výletu!

Velká radost, malé zklamání na Vršatci (SK)

Tak jsem zpět z rodinného výletu. Cílem našeho tripu byl Vršatec. Rodiče mají na tyto končiny asi hodně pěkné vzpomínky, já nikolivěk...nikdy mě tam nevzali, což je docela škoda, protože je tam krásně.

Terén mě však zastihl dost nepřipravenou, protože moje tenisky do města moc nedržely na vlhkých skálách. Navíc baterky do foťáku zůstaly zcela neprozíravě ponechány v Ji, takže většina fotek vznikla díky mobilu a připravenosti mojí drahé sestřičky.

Po vystoupení z auta následoval veliký záklon, protože ty skály jsou fakt docela vysoké a pak otázka: "jak tam jakože držel ten hrad?". Na vrcholku jedné z těch strmějších skal se totiž tyčí zřícenina hradu. Jeho počátky se odhadují na 13. století, kdy tu byl vystavěn, coby strážní hrad (ani se nedivím, výhled je tam úžasný na všechny strany). A co je kouzelné, váže se k němu pověst:

Postrachom okolia bol šarkan (= drak) hniezdiaci na Vršatci. Kráľ vyzval rytierov, aby ho zabili, nikomu sa však nedarilo. Až raz prišiel mladík, ktorý ho skántril. Panovník mu za to daroval celý chotár a na skalách si záchranca mohol postaviť hrad. (ZDROJ)

Když jsme se vyškrábali až k hradu (a mě se přestaly před očima míhat výjevy ze scén, kdy lidi padají ze skal a drtí si kosti o kameny dole) napadlo mě, že by to mohlo být skvělé místo pro uložení cache (čtu o tom už tři dny v kuse, tak mě to tak nějak začíná poznamenávat). Tak jsem tak koukala kolem a kolem a najednou....v mezeře mezi zdivem, kde dřív byl nejspíš trám, byl posazený úplně nepochopitelně kámen. Že by? Napadlo mě... Tak jsem poprosila ségru - protože moje výška bohužel nedostačovala - aby ten šutr dala bokem a koukla se, co je za ním. Nechtělo se jí do toho, ale když jsem jí řekla, co by tam mohlo být, dokonce i povyskočila. O co větší byla moje radost, když vykřikla, že je tam krabička? Ten pocit zná asi každý, kdo něco takového už někdy našel, jinak nevím s čím by se to dalo srovnat. Už už jsem si myslela, že jsem našla svůj první cache, což by byla teda velká náhoda, ale "bohužel" to byla jenom vrcholová knížka. Nezklamalo mě to, spíš navnadilo...a když jsem si v té knížce přečetla, že se tam před půl rokem někdo zasnoubil, tak mi to přišlo jako dobrý úlovek. Akorát jsem opět hořce litovala své nepřipravenosti, protože tam bohužel nebyla tužka, abych se mohla zapsat. Úkol číslo jedna: Nosit sebou všude tužku. Teď se o to víc začínám těšit do Jihlavy, protože tam už mám jeden úlovek vyhlídnutý.

Tak si říkám, že tohle by mě mohlo možná bavit...a jestli mě to vážně chytí, tak budu uvažovat o tom, jestli bych neměla investovat do lepších bot, protože cítit na podrážce každý kamínek není nic příjemného. A taky je docela škoda, že GPSky jsou zatím hodně drahé, když vezmu v potaz to, že by to měl být jenom koníček, který mě třeba brzy přejde (a tato varianta je hodně pravděpodobná, protože tak to bylo už hodněkrát).

Docela mě překvapilo, kolik lidí reagovala na můj status na FB, že se zajímám o geocatching. Jenže kluci jsou hrozné lemry a sice mají vybavení, ale nikam se jim nechce chodit. Asi budu muset zlákat někoho dalšího, protože chodit single se mi asi taky nebude chtít. Možná ségra by se na to dala. Uvidíme...

Tak dobrý Cacher dámy a pánové

Zajímavě

Už bych sem asi zase měla napsat něco zajímavého, aby mi návštěvnost neklesla pod 1 :c) To by bylo nemilé. Takže....

Zajímavá věc číslo jedna: LUKYHO NAROZKY (včera)

Jako jedny z mála jsme byli oficiálně pozvané (protože jsem si to vydupala). V osm jsme vyrazili a docela mě překvapilo, když jsme dorazili na místo určení a...nikdo tam nebyl. Jenom Lukáš a Michal. Volám Lukymu a on na to, že je ještě doma a že dojde v deset. Porazila jsem Lukáše v kulečníku. A po dlouhé době zase pila pivo.

No teď to vidím tak, že to ani zajímavé není :D Vlastně jediná zajímavá věc na tom byla, že z dámských záchodů (rozuměj přímo ze záchodu) šla pára. Nevím odkud se tam vzala, ale byla tam a nepříjemně hřála.

Zajímavá věc číslo dvě: GEOCATCHING (rovněž včera)

Předevčírem jsem došla k závěru, že nemám koníčky a že nějaké zoufale potřebuju, protože se nemůžu dokonce života koukat na HIMYM a Simsnovi. Přemýšlela jsem a přemýšlela až jsem si vzpoměla na geocatching. Jednou se o něm zmiňoval Lukk u sebe na blogu. Už tehdy mě to docela zaujalo, tak jsem si to vygooglovala a? Už jsem zaregistrovaná a mám vyhlídlou první catch. Mezi základní vybavení patří taky GPSka, kterou nemám, ale když se začtete pozorněji, dokážete i bez techniky poznat, kde to je. Jsem zvědavá, jak dlouho mě to bude bavit.

Odkazd na Geocatchnig ZDE

Zajímavá věc číslo tři: E-MAIL OD LUKKA (včera večer)

To mě zarazilo nejvíc, protože jsem to nečekala. Dorazila někdy večer, když už jsem nebyla doma. Obsah mě dost zarazil, ale chápu, protože kdyby to měl vypisovat do komentářů asi by to bylo dost na dlouho. Celkově mě ale potěšil jeho zájem. Takže odepíšu až budu mít dost času a klid.

Zajímavá věc číslo čtyři: DOLNORAKOUSKÁ ZEMSKÁ VÝSTAVA (24.10.)

Tu jsem navštívila už minulý týden. Líbila se mi výstava v Hornu i v Raabsu, ale Telč mě docela zklama a to jsem se na ni těšila nejvíc, protože tam měla být výstava o kultuře a umění. Bohužel byla dost blbě vymyšlená a dost nezajímavá. Za to rakouská část výstavy byla super. Nevím do kdy sice probíhá, ale jestli ještě probíhá doporučuju navštívit aspoň rakouskou část.

A teď? Jdu skládat to pitomé dřevo, co tam na mě čeká už od čtvrtka :-(

Mějte se a držte mi palce při lovení cache.

Jo a ještě jedna věc, poměrně zajímavá. Vybrala jsem si nový foťák. Takže teď už zbývá jenom střelit ten starý. V bazaru mi za něj chtěl ten blbec dát tisíc. Tisíc?! Za rok starý, téměř nepoužívaný foťák, který je ještě v záruce? Ani náhodou! A tohle je můj nový miláček, který ještě trčí někde v obchodě.

tak nějak divně

nevím, proč si i úplně normální a na první pohled docela pohodoví učitelé myslí, že středobodem mého vysokoškolského studia je jen ten jejich předmět. Psala jsem učitelce na EEI, do které jsem měla mít prezentaci, jestli bych to mohla odprezentovat o týden pozděj, protože dojíždím 6 hodin a přišla bych kvůli jedné její hodině o dva dny volna....a co ona na to? Upřímě, vzhledem k formálnosti mého mailu a všem těm prosím a děkuji a byla byste hodná, jsem čekala odpověď typu..."není to problém"....ale ouha ona mi na to napsala, že dojíždí snad každý! Cože? To mě chce srovnávat s někým, kdo to má do školy čtvrt hodinku cesty??? Dost mě překvapila a teď je mi z toho tak nějak divně....

Tak úkol částečně splněn. Uklizeno mám, oběd byl a jedno cviko z PRC taky hotové. Už mi chybí jenom prezentace do EEI na téma o které nic nevím a vlastně ani netuším, co by tam tak jako mělo být....a mám takový zvláštní pocit že budu první koho tam ta učitelka seřve za to, že to má celé blbě...a já se chtěla předvést :-(

Celý den tu bylo krásně a já seděla doma. No seděla, neseděla celý den jsem něco dělala. Chtěla jsem se jít někam projít. Přece jen je docela ostuda, že za ten rok a půl co tady pobývám Jihlavu skoro vůbec neznám. Jenže teď se tam začíná zatahovat, tak nevim jestli se mi nakonec bude chtít vůbec někam vyrazit.

Jdu si umýt vlasy a uvidím...

Neděle(j)!

Momentálně mám se famfárově. Je neděle dopoledne...a já spala o čtyři hodiny dýl než celý předešlý týden. Takže po týdnu jsem zase plně odpočinutá. Dokonce jsem se zregenerovala natolik, abych sama od sebe a dokonce s nadšením pouklízela ten náš byt, ve kterém už to bylo jak v prasečím chlívku. Celý týden jsem po práci neměla náladu na nic, dokonce ani na přednášku doc. Čačky (a ty přece miluju). Prostě jsem přišla, švihla tašku někam směr stůl, vzala ntb, zalezla si do postele a tam zůstala až do večera, potažmo do rána. Mít takovouhle práci trvale musí být opravdu vyčerpávající. Proto už se těším až zase zavítám do školy. Budu SEDĚT na všech těch přednáškách a cvičeních a jediný můj pohyb bude psaní.

Teď přemýšlím, co si ukuchtím na oběd. Chtěla jsem si dát brambory s něčím, ale není s čím a do obchodu po týdnu nájezdů na sladké (přepadla mě šílená žravka...a to sem skoro měsíc vůbec nic sladkého neměla) jsem nemohla bo nemám money. Mohla bych si sice vybrat, ale zase nechci brát z peněz na dovču. Protože prachy za brigošku mi přijdou až 20., což je ještě zatraceně dlouhá doba. Takže k obědu si nejspíš upatlám zase těstoviny....asi bych si měla konečně najít nějaké ty recepty. Taky s postupem času vidím, kolik věcí nám tu ještě pořád chybí. Třeba mixér. Chtěla jsem si udělat tvaroh, ale bohužel nebylo ho čím našlehat. Nebo taky neumíme zapnout troubu...to znamená míň zapékaných brambor.

Takže obědvat budu asi zase těstoviny
(stejně jako posledních sedm dní).

Question

Proč nemůžu bydlet někde, kde vyrazit za kulturou znamená otevřít dveře od bytu a vykročit do ulice?

"...dáš šest baget a budeš tlustý jako, jako barel!"

A já budu tlustá jako, jako prase. Co jsem přišla z práce jenom ležím a žeru. Nejím, prostě žeru. Tlápu páté přes deváté. Cpu se k prasknutí. Rvu to do sebe horem dolem. No nevím, jak jinak vám to ještě vysvětlit. Ale ti bystřejší z vás (snad bystrá norma) určitě chápou, co chci říct. Asi si si budu muset brát větší svačiny, protože jablko, mrkev a toast za celé dopoledne je asi vážně málo. Nejradši bych chodila spát už ve tři, protože jsem fakt nehorázně utahaná. Za to spím jak mimino.

A sny mám opravdu kvalitní.

Dneska při poslechu Michaela Jacksona jsem došla k závěru, že bych měla poslouchat jenom mrtvé autory a dávno rozpadlé kapely. Proč? Začala jsem poslouchat SOAD - rozpadli se, Gaia mesiah - rozpadli se, Michaela Jacksona - zemřel....co z toho vyplývá? Nosím umělcům smůlu a smrt. Zjistila jsem, že při hudbě mi ta šíleně bolestivá brigáda utíká líp. Nejhorší je poslední čtvrthodinka. Ta se teda táhne neskutečně.

Rozmýšlím se, co udělám s první výplatou. Říká se, že první výplata se má prochlastat...nejradši bych to propila s holkama, ale pochybuju, že se slezem, protože poslední dobou je čím dál složitější dostat nás tři dohromady. Druhá věc, co bych mohla, je utratit to za dárky na vánoce (což je nejpravděpodobnější) a ještě mám jeden nápad, ale to je tajem, chápete! Tak si teď vybírám a ne a ne se rozhodnout.

A tak si říkám, když už mě ta žravka přepadla, tak ať to aspoň k něčemu je...takže soutěžím s Kinder Bueno o kabelku :c)

Novinky ze světa dvacítky

Nazmar lidi,
tak...mám tu pro vás nějaké novinky. Asi se divíte, že se tu teď dlouho nic nepřibývalo. Důvod je prostý. Elektrika. Prostě nešla. Víte jak bylo ve zprávách to o sněhové kalamitě? No tak to bylo u nás. Ve čtvrtek jsem jela domů s tím, že vlasy si umyju až doma...jenže ono když nejde elektrika, tak neteče ani voda. Voda netekla až do neděle, kdy už jsem se jak malá těšila i na tu příšernou vanu v Ji. A co si budeme povídat, jsou věci které děláte radši umytí a s čistými vlasy, no ne?

Dneska jsem byla první den na brigádě u České pošty. Připadám si tam jak v obchodě. Jenom jezdím s vozíkem a vybírám si podle seznamu. Připadala jsem si jako Charles Bukowski (je fakt, že ten poštu roznášel, ale co).

Taky jsem si po dlouhé době koupila - coby cosmožena - Cosmopolitan. A byla jsem docela překvapena. Poslední dobou jsem ho nekupovala, protože články byly nudné, strašné a opakující se. Teď jsem tam ale objevila spoustu článků, ze kterých se dá čerpat inspirace.

Chtěla jsem opět přidat něco o tom, že už To mám srovnané (a samozřejmě si teď myslím, že mám) ale nebudu předbíhat...stejně by to dopadlo tak jako vždycky. Stále nevím co a jak a nejspíš to tak bude pořád. Ale to je jedno. Teď.

Teď koukám na Zoufalé manželky a cpu se čínskou polívkou. Snažím se nestoupak na chodidla, ale moc se mi to nedaří. Představa zítřejší práce mě děsí.

To zas bude...fajn.

Mimochodem doufám že na vánoce dostanu to, co mi bylo o víkendu slíbeno :c) a že dotyčný bude stejně tak statečný s nakupováním, jako s vymýšlením

Am I death?

Znáte tu scénu z Black Books, kdy Bernard spí na gauči u sebe v knihkupectví a příjde k němu Manny, co by nový zaměstnanec...vzbudí jej a Bernard se probere a řekne: "Am I death?" ? Tak víte jak jsem se cítila dneska ráno. Ale pěkně od začátku.

Včerejší odpoledne jsem vesměs prospala. V šest jsem vyrazila na cviko z EEI a pak byla domluvená s Pájou a Hankou, že vyrazíme do nově otevřené Colledge "něco" (bývalého Edgara). Já byla na odchod nachystaná od osmi, jenže Pája potřebovala nutně nabarvit hlavu. To mě donutilo přemýšlet nad tím, proč tu kurňa nemám foťák, protože vidět někoho jak si barví vlasy lžičkou je velmi inspirující :c)

Pája míchajíc barvu na vlasy kovovou lžičkou v umělohmotné misce:
"Hele, no na vobalu píšou, že to nemá přijít do styku s kovem a plastem, tak doufám, že to nebudu mít zelený."

Co vám budu povídat...nevyrazili jsme ani v osm, ani v devět, jak bylo domluvené....vyrazili jsme něco málo před desátou. V Colledgi bylo docela narváno, tak jsme se přesunuli do výrazně míň zaplněné Plechovky (kde nás pan tlustý číšník bude za chvilku znát jménem), ve složení maddean, Hani alias Pišiškwor, Pája, Didi, Peťa, Kristýna tuším a Milan + po sléze se k nám přidal ještě netíkův kámoš na jehož jméno si nepamatuju. Každopádně skupinka jsme byli zajíamvá (jak na pohled, tak na poslech). Když jsme zavřeli v Plechovce, chtělo se mi už docela hodně spát, ale holky se rozhodli, že se mi nechce spát a že se mi to všechno jenom zdá a tak mě násilím! (= chtěli mě otlouct o každý sloup, co jsme míjeli...a že jich na těch blbých sto metrech bylo) odtáhli zpátky do Colledge. Pak už mi to bylo vcelku jedno...Ráno, po třech hodinách spánku jsem ale uznala, že zas tak jedno to nebylo a že tři hodiny jsou opravdu hodně málo. Ale i přesto všechno jsem se zvedla a v osm už seděla na anglině. Tak jak mám tyhle hodiny ráda, tak dneska jsem je nenáviděla už jenom proto, že začínají v osm. Ale jak vidíte, přežila jsem a těším se dobrému zdraví (jak duševnímu, tak fyzickému) s radostným očekáváním dalších podobných akcí, které určitě ještě budou.

Teď si vařím oběd a až ho dovařím, sním si ho u Black Books, protože miluju Mannyho.

Takže dobrou děti...uvidíme se nejspíš na managementu nebo na psychologii kultury a když ani tam ne, tak příští týden někde v hospě :c)

Čágo :c)

Music: Pendulum
(proč se takový vály ke mě dostávají až teď?)

Znechucená nakupováním

Ahoj lidi,
tak dneska jsem se teda konečně dokopala k tomu, abych si koupila ten kabát...taky jsem se šla podívat na boty, ale žádné se mi nelíbily. Co mě ale tak znechutilo a vytočilo? V Deichmanu, kde mají teď 50% na vybrané druhy bot, se mi líbil jeden šátek. Chtěla jsem si ho koupit, jenže....stála jsem u pokladny minutu, dvě....pět...a prodavačka nikde! Tak jsem jí tam ten šátek nechala hozený a šla jsem. Nenechám ze sebe dělat debila. Sice nesnáším vietnamské obchodníky, kteří jsou vám v patách po celou dobu nákupu, ale tohle je teda stokrát horší. Tak jsem si na uklidnění koupila kabelku a několikatery kalhotky :c)
(protože tam neybla Skora, aby mi ukázala prsa).

Teď sedím ve škole na přednášce, která je vyučovaná v angličtině. Rozumím tak každé třetí slovo, ale Netík říkal, že se to dá v pohodě zvládnout (tak to mu výjmečně, protože anglina není jeho silná stránka a dějiny nejspíš taky moc ne - ale to jenom tak hádám). Uvidím.

Večer vyrážím s Pájou a Hankou (a nějakou její bývalou spolužačkou) do nově otevřené studentské hospody, tak jsem na ni docela zvědavá po tom, co jsem si prožila ve Student´s Pubu.

Fotky kabátu a kabelky dodám po sléze...
Báj

Bystrá norma je pěkně na prd

to mi věřte (prosím!). Dělá to z vás totiž pitomce, co pořád lítá a ne a ne něco dodělat do konce. Příklad: Šla jsem si pro skripta na metodiku prc a než jsem je donesla od skříňky na stůl (cca metr a půl), stihla jsem si rozdělat práci na management a trochu na právo...a skripta? Ty zůstali ležet netknuté na skříni :c) Je to jako prokletí...když váš během pět vteřin stihne zaujmout deset věcí a tři z nich chcete realizovat, nejlépe IHNED. To pak nic nedoděláte a jenom chodíte od jedné rozdělané práci ke druhé a říkáte si, jak neschopní jste.

Mimochodem...zapoměla jsem se zmínit o T.A.J.E.M.S.T.V.Í. alias Mechanickém pomeranči se ségrou. Ona ho viděla poprvé a moc se jí líbil, já ho viděla poprvé a taky se mi moc líbil. Jenom jsem tam nepochopila pár věcí...Proč vlastně mlátili ty lidi? Proč musel Alex lízat ty podrážky (protože z toho mi bylo neskutečně šouflo)? atd. Každopádně film je to zajímavý a určitěho budu chtít vidět znovu.

Další věc....zítra nebo tak nějak....mám našlápnuto na výstavu Modrá láska, která se týká tetování, tak jsem na to zvědavá.

A to je, to je, to to to sem měl říct já....mějte se bochánci :c)

It makes me laught...

che! Angličtina mě opravdu baví. Překládám si článek, co nám dala paní Šišková za úkol a potřebovala jsem vědět, co to znamená whopping. Slovnik.cz mi toho moc neřekl, ale aspoň jsem se dozvěděla, že whore je děvka, kurva, kurvit se, udělat děvku z..., běhna, smilnit, modloslužebnictví (a to je jako co?) a další lichotivé věci...Až po dočtení článku jsem si všimla, že dole pod ním, jsou vysvětlená některá slovíčka. A víte, co to whopping znamená? Je to život bez každodenního běžného komfortu :c)

Dostala jsem od Páji 50 dražé Orbit Orange, na takové to domácí zvýkání, víme?

Otázky

večer je mi smutno...napadají mě otázky, na které nemám odpovědi. Obzvlášť jedna mě otravuje už pěkně dlouho: Proč tak zoufale chci někoho, koho nemůžu mít ani na chvilku?

Moc dobře vím, že to nejde, ale v momentě kdy si myslím, že už jsem se s tím poprala mi dojde, že ne, že pořád nevím a nebudu to vědět nikdy.

Tyhle večery mě jednou přivedou do hrobu.

I fall in deep autumn sleep

Pravé podzimní peklo. To je to, co právě vypuklo za okny. Od rána s malými přestávkami prší a je hnusně. Chtělo se mi prozpěvovat ještě minulou středu, že podzim je krásný, že je teplo a je to prostě boží. Dneska jsem se rozhodla upadnout do hluboké hybernace a čekat na jaro. Budu čekat, až se to zase uklidní a bude hezky a teplo.

Vždycky když je takhle ošklivo, koukám se na "barevné" filmy. Dneska například Báječný svět shopaholiků. Dopoledne jsem si to stáhla a chtěla si to pustit, ale nestihla jsem to dokoukat, tak si to dám ještě jednou večer. A taky si dám skvělou koupel při svíčkách, protože to je uvolňující, romantické a sexy :c) Ale hlavně je to super relaxace.

Zítra ráno jedu do Jihlavy. Těším se na zítřejší průvodcovstí, protože zase (už podruhé!) uvidím Michala :c) Už jsem vám o něm psala? Ne? No je to ta nejroztomilejší bytost, co jsem za ty dva roky na naší vš potkala. Nechci tím urazit ty ostatní lidi, co znám ze školy, ale vy jste všichni v pohodě, cool, hodní, ale on je prostě milý až roztomilý :c) Navíc i dobře vypadá (takže má nejspíš holku). No uvidím, jak se to vyvine, protože se nikde jinde nepotkáváme. Což je teda věčná škoda.

Jak na potvoru

bylo dneska ráno hnusně, takže jsem nejela na ten bazar. A jak na potvoru je teď moc hezky. Podzimně hezky. Chladno, ale neprší. Škoda, že v bazaru byli jenom do dvanácti, protože odpoledne bych to tam mohla zavést. Teď mi to tu bude strašit až do jara, jestli teda na jaře vůbec nějaký bazar bude.

Blešák

Oblečení mi sice moc neubylo, ale stejně jsem vydělala 650,- takže jsem spokojená. Pro příště už vím, že oblečení nebrat (to zavezu zítra na bazar na Halenkov). Každopádně jsem si dneska vydělala na cestu do Vídně + nějaké to kapesné. Takže už se těším na výlet.

24.10. 09 jedu na Dolnorakouskou výstavu. Nejspíš...protože mi nejde otevřít seznam přihlášených, takže nevím, jestli jsem tam nebo ne. Takže budu muset zaběhnout do CA a vytrpět si tu hrozně ukecanou (a když já řeknu hrozně ukecanou, tak mi věřte, že ukecaná byla) babu a zeptat se jí, proč mi to sakra nejde otevřít. A jestli dostanu tu brigádu, tak budu nahraná a budu si muset dát něco jiného. Uff.

Jinak další belšák bude před vánocema :c)

Slovní úloha

Syn pana Mrázka je průměrně inteligentní student. Práva nikdy studovat nechtěl, ale nakonec je udělal za 4 semestry. Otázka zní: Kolik ho to stálo? Berte v potaz, že za stejnou dobu vystudovala práva i dcera pana Mrázka.

Jestli nevíte o čem to tu melu, hned vám to osvětlím. Mluvím o Vysoké škole v Plzni. Jenom včera jí ve zprávách na rádiu věnovali nejmíň dvě hodiny. Ministerstvo školství a akreditační komise totiž zjistili, že se tam dějou věci nadpřirozené. Někteří lidé tam dokázali vystudovat za neuvěřitelné čtyři semestry práva, které jiní studují pět let. A profesoři? Ani za to nic nechtěli, dobráci, jenom si chtěli udělat očko u vlivných.

Vážně je to nespravedlnost. Když máte peníze můžete si studovat klidně více škol najednou, protože papínek to přece zaplatí. Peníze nejsou všechno, samozřejmě, ale když je máte, žije se vám líp. Můžete si dovolit jet na všechny školní zájezdy, můžete si dovolit studovat v zahraničí...je toho spoustu.

Když už mluvím o školních zájezdech....Máme v rámci Metodiky průvodcovské činnosti (PRC) absolvovat jednodenní zájezd. V nabídce je předvánoční Vídeň, předvánoční Drážďany, Dolnorakouská výstava, Olomouc a Putování za vínem. Vybrala jsem si Dolnorakouskou výstavu. Protože jsou v ceně vstupy, navštívíme tři města a navíc se mi poznatky budou hodit do PSK. Ještě jsem uvažovala o Drážďanech a Olomouci....jenže to je to...mít na to prachy, jela bych všude. A to mě ještě čeká Vídeň s holkama, kterou musím zařídit.

V rámci seberozvíjení jsem se včera rozhodla, že si začnu kupovat noviny...aspoň občas a na seznamu jsem si už nastavila všechny možné zpravodajské kanály, co mi byly aspoň trochu sympatické. A taky jsem se pustila do čtení odborné literatury. Takže teď cestou domů louskám Time-managing a cestou do Ji zase Jak motivovat sebe a své spolupracovníky. Taky jsem došla na to, čím zabít čas, než dostanu nějakou seminárku nebo něco...začnu znovu psát články na literarni.cz. Dřív mě to hodně bavilo, ale pak nebyl čas a ani chuť. Teď mám času habakuk a po přečtení motivace už se dokážu i namotivovat, aby mě to zase bavilo.

28 penisů

ta moje zdechlost mě jedno přivede do hrobu....ale aspoň teď díky hodinám Psychologie osobnosti vím, že za to zas až tak úplně nemůžu. Měřili jsme si totiž "čisté iq" a mě vyšel nejvyšší výsledek ze všech zúčastněných. Tak zvaná "bystrá norma", což je něco mezi vysokým průměrem a nadprůměrem. A to taky znamená, že patřím mezi lidi, kteří jsou dost chytří na to, aby viděli složitější problémy, ale bohužel už nejsou dost inteligentní na to, aby tyto situace dokázali řešit....z toho jim v hlavě vzniká (jak to znám z vlastní zkušenosti) pořádný guláš.

Přednášky z psychologií (obou) jsou celkově velkým přínosem. Věděli jste, že pan Čapek se vyloženě bavil tím, že pozval do společnosti nějakou novou osobnost (zahradníka dejme tomu) a polovině lidí nakecal, že je to filosof a druhé polovině, že je to výborný komik. A pak sledoval, jak to ovlivnilo jejich vnímání. Přirozeně ta polovina, které řekl, že je to filosof, na něj zbožně hleděla a hltala každé jeho slovo a ta druhá půlka se zas řehtala všemu, co dotyčný vypustil z pusy. A nebo mayové...víte jak oslavovali příchod jara? Zajali lidskou oběť, kterou podřezali na vrcholu některé z mnoha pyramid, vyjmuli jí srdce (to kvůli tomu, že věřili, že se jejich bohové živí lidskou krví), stáhli ji z kůže, kněz si tu kůži pak na sebe oblékl a vykřikoval něco o tom, že příroda už chodí v novém hávu....ale jinak to byl národ docela mírumilovný :c) Taky teď vím, že první, co češi postavili v Mexico City, byly dva pivovary. Nebo že španělé, ti pitomci, rozkradli veškeré zlato, které bylo v jižní Americe, ale nevěděli co s ním (a na rozvoj vlastní kultury se jim to plýtvat nechtělo, že), tak jím vyzdobili svoje kostely (no považte...). Co na to říct? Pan Čačka mě opravdu baví.

A co těch 28 penisů v nadpisu (heh ono se to i rýmuje)? No to je tak....minulý týden jsem jela na jachtec a s hrůzou jsem v buse zjistila, že kolem sedí samí chlapi...když jsem to počítala, došla jsem po číslo 28, na víc už nebyly nervy...

Dašlí věc, co mě tenhle týden dost zarazila: Košile! Původně se tenhle článek měl totiž jmenovat: Kde je proboha pořád berou? Potkala jsem se ve škole na schodech s klukem, který měl na sobě příšernou, strašně ošklivou a tak sto dvacet let starou košili. Takovou tu hnusnou komunistickou. Se vzorem vyblitého salámu. Tak by mě teda zajímalo, kde tyhlety modely pořád ti kluci berou? Kde, když v obchodech už se takové zrůdnosti naštěstí neobjevují. To mi někdo vysvětlete.

Jinak už se moc těším na zítra. Jdem se ségrou do kina....a ona ještě neví na co, tak jí prosím nikdo neříkejte, že na Pomeranč :c) mechanický, ovšem. S popkornem a slevou, protože kino se opravuje, tak nemůžou promítat normálně. V sobotu máme se Sjú ten blešák, na který jsem teda pořádně zvědavá....jako jestli ode mě někdo něco koupí, tak budu ucvrkávat štěstím, asi. No minimálně aby mi to hodilo aspoň na vstupné a cestu. Jinak je mi to šumafuk, protože ten zbytek zkusím udat ještě v neděli na bazaru na Halenkově.

Jo a kdyby vás zajímalo, jak válčíme na bytě, tak teda jako hodně....dobře se tam máme. Je to pohodička...nikdo vám do ničeho nekecá. Ze školy si jenom tak odskočíte na "nap-time" a zase běžíte zpátky (teda neběžíte, ale normálně jdete, protože je to kousek, tak se přece nebudete hnát, ne?). S holkama se potkáváme až večer většinou a to koukáváme na filmy. Převážně horory, díky kterým znám svoje dlaně tak dobře, že když zavřu oči, mohla bych si číst z ruky. Nevím, kam na ty nechutnosti holky chodí.

Toliko pro dnešek...jdu se koukat na paní Peřinu, jak trápí tlouštíky :c)

Iglau: SMELS LIKE TEEN SHIT

:c)

Každé místo, kde pobývám nějakou delší dobu nebo kam se pravidelně vrací, má pro mě po čase jistou vůni. Něco, co když někde cítím, hned mi to připomene To místo. Doma je to pro mě třeba vůně Bečvy...je to taková zvláštní vůně, něco co vám zavoní jenom občas, když je před bouřkou nebo je nízký tlak. Pro jachtec je to zase vůně špinavé vody, ve které jsou zrovna přebujené řasy a která má opravdu charakteristickou vůni.

A Jihlava? Asi tak....minulý víkend se nám někdo vysral před domem (omlouvám se za ta slova, ale to nebyl malý roztomilý bobeček, jaký dělají jenom miminka, to bylo hovno jak ruka!) Pak do toho navíc napršelo, tak se to celý rozteklo po chodníku a nateklo to do spár mezi kostkama a teď to tam smrdí a ještě dlouho smrdět bude. Takže tak, ale dneska šlíc ze školy (hhhh!) potkala jsem vůni novou a mnohem lepší. Celá Ji je teď totiž cítit spadaným listím a to je lepší než všechny hovna světa :c)