Hrabůvka

Odpoledne jsem vyrazila se Skorou na procházku. Už nikdy s tímhle blonďatým ďáblem nikam nejdu. Nemohli jsme jít po značkách, jak jsem chtěla, my museli běhat všude možně jenom ne po normálních cestách. Po zmrzlé trávě, rozbahněných cestách pro traktory. Navíc ségra chtěla všechno vidě, do všeho šťournout, na všechno šáhnout. Jak s malým děckem.

Jinak procházka byla hezká a počasí se povedlo. Zabrala nám jenom dvě hodinky, ale bylo to lepší než sedět doma u kompu. Chtěla jsem přesvěčit i Tomíka Bublinku, aby vyrazil s náma a vzal sebou Badyho, ať se taky proběhne chlapec. Tohle jsou chvilky, kdy bych chtěla mít psa, protože tomu je jedno jestli jde po značce nebo ne, ten je rád že je venku.

Škoda je, že se ségrou se fakt nedá normálně chodit po lese. Já mám svoje značky, trasy, po kterých chci chodit, které jsou odzkoušené (a proto je taky označkovali, že) a ona by nejradši šla kam se jí zrovna líbí. Tak jsem docela zvědavá, protože na prázdniny plánuje Skora s Hankou výlet na těžko po jižní Moravě, ale jenom tak na "pasblink". Jenže já jsem ten typ, co si to všechno nejdřív projde v průvodci, aby věděl, co kde je a kam by mohl zajít. Když už někde jsem chci to tam vidět. Je přece blbost někde se jen tak bezcílně potulovat a třeba nevědět, že "za rohem" je nějaká zajímavost. To jsou pořád ty jistoty. A ať se mi klidně směje, mě to tak vyhovuje. Už to tak bude, potřebuju diář, turistické značky a přesný datum.

A příště celodenní Cáb nebo Papajské sedlo.