Nevím, zda má vůbec smysl zmiňovat se o minulém víkendu...Pohádali jsme se. Všichni a hodně. A navíc v hospodě plné lidí. Asi z nás měli srandu. Mě to vtipné nepřipadalo. Rozbrečela jsem se v momentě, kdy jsem to nejmíň potřebovala, ale byly to jenom tři slzy a ohromě to pomohlo. Potřebovala jsem to dostat ven, abych mohla sdělit to zásadní a to jsem taky sdělila a dočkala se omluvy (ač nevím, jestli bych se jí vůbec dočkala, kdybych se tam nepřipletla...nejspíš ne). Každopádně nebylo to hezké, ale vyříkali jsme si to a snad už je to v pohodě. Nehodlám to víc řešit.
V pátek jsme se s Marťou koukali na staré fotky. Z jachtecu, z plesů, z akcí a tak...nebyl to vyloženě zabitý večer. V sobotu jsem neměla na kluky ani trochu náladu, tak jsme se domluvili s Jeanem a Pencou, že něco podniknem. Vyzvedli nás v šest a jelo se na pizzu (samozřejmě TH).
"Paní promiňte, že opravuju, ale mohla byste nám říct...Penco ty pičo, kam to vlastně jedem? No víš...tam jak bydlí Mára."
...o 10 minut pozděj...
"Díky babi, já ti věřil!!!"
Víkend to byl vskutku zvláštní. Těším se na ten další.
Žádné komentáře:
Okomentovat