ELO Ostrava a Česká filharmonie

Je přesně 11:11, což je dobrý čas :c) Vzbudila jsem se před zhruba hodinou. Pořád jsem naštvaná na Vítka, protože jeho neschopnost ozvat už mě opravdu vytáčí. Nadále jeho slova jako přijedu nebo zavolám, ignoruju.

O tom ale psát nechci. Chci se podělit o zážitky z posledních dvou dnů. Lístky mi dorazily tak jak ve Student Agency slibovali, takže už mi zbývalo "jenom" zjistit jak se dostat tam, zpátky a zajistit si někde přespání. Všichni ostravaci, které znám, ale měli plno nebo už byli doma, takže tahle možnost byla zamítnuta. Nakonec mě zachránila Skora, která mi přespání domluvila na intru. Největší sranda byla, že mi jak na potvoru doma nešel net, takže jsem se nedostala ani na idos, abych si zjistila ty vlaky a busy.

Nakonec jsme se tam dostali. He! Ještě před začátkem jsme našli kešku na Sareze. Tak trochu náhodou, ale radost byla stejně veliká. Před vchodem jsme zjistili, že tam jsme asi nejmladší. Pak kolem ale prošel klučina, který vypadal tak na patnáct, takže nejmladší jsme nakonec asi nebyli. Fakt ale je, že věkový průměr byl tak 50 let :c) Koncert začal opravdu tak jak bylo uvedeno na vstupence, což mě překvapilo, protože takové koncerty většinou začínají tak s hodinovým zpožděním minimálně. Jenže jak brzy začali, tak tak taky skončili. Nekecám. Hráli asi hodinu a půl a neobměkčil je ani dlouhý potlesk po poslední písničce. To bylo docela překvapení, protože jsem si původně myslela, že budeme muset odcházet ještě dřív než to skončí, protože bus nám jel 23:30. Konecrt samotný byl dobrý, ale atmosféra docela divná, protože většina lidí tam seděla. Museli jsme teda popřemýšlet, kde strávíme ty dvě hodiny. Nejlépe někde v teple. Zapadli jsme do baru, který je přímo na Sareze, ale bylo tam tak plno, že jsme se nakonec odebrali jinam. Jeden kluk nám poradil bar Co kdyby... Tak jsme vyrazili a byli opravdu mile překvapené, protože Co kdyby... je úplně super. Točí Stellu Artois a Hoegarden white, takže spokojenost. Prostředí super a barmani, no radost pohledět (teda až na toho jednoho, o kterém do teď nevím, jestli to byl blonďák nebo blondýna). A navíc je to přímo u zastávky, ze které nám jel bus, takže naprosto strategické místo.

Ve vlaku jsme se dali do řeči s nějakou paní, jenže pak došla průvodčí s tím, že sedíme v jedničce a jestli si chceme připlatit nebo si přesedneme. No co myslíte? Přesedli jsme si. V kupéčku s náma seděl kluk, který jel až do Plzně (kde měl být v sedm ráno) a byl rozhodnutý nespat, protože se bál, že ho okradou nebo zabijou :D A tak jsme ho nastřídačku strašili a utěšovali, že to se přece nestává a tak. V Olomouci jsme byli někdy kome jedné. Chtěli jsme jít ještě někam na pivko, ale všude bylo zavřeno. Nakonec jsme zapadli do nějaké herny, ale pivo tam bylo tak hnusné, že jsme vypadli ani jsme to nedopili. Ještě jsme si udělali takovou delší procházku velmi nezajímavou částí Olomouce, a pak už vytuhli na pokoji.

Vzbudili jsme se někdy kolem desáté. Ve dvanáct jsme vyrazili do města na další prohlídku. Byli jsme u orloje, kde jsme našli další keš. Navštívili jsme výstavu, která byla super a poučná a tak. Pak jsme zamířili k čajovně Kratochvíle, která mě překvapila. Není tak tmavá jako Modrá, ale je moc příjemná. Dali jsme si Irský krém, o které jsem si myslela, že bude teda sladší (a vlastně že bude chutnat úplně jinak), kratochvilnou směs a kuskus, který byl strašně dobrý, což mě přimělo k tom, abych si našla nějaké recepty na něj, protože je to na přípravu hrozně jednoduché, syté a dobré jídlo. Po čajce už nebylo moc času, tak jsme si zaběhli na intr pro věci a valili na vlak. Tam jsem si ještě koupila Aquu do aromalampy, kterou miluju, ale nemůži ji většinou sehnat, protože na Vsetíně přestali Salus prodávat.

Večer jsme chtěli vyrazit ještě za klukama na pivko, ale nakonec jsme zůstali doma, protože jsme byli nehorázně utahané. Tak jsme s našima koukli na Žhavé výstřely a pak šli spát.

Ty dva dny byly hodně hektické, ale super.