Je to problém. Velký. Jak se říká, pořádek dělá přátele.
Jsou to dvě strany mince. Vzhledem k tomu, že mám přátele jak mladší, tak starší (o hodně). Mám kamarády s příjmem i bez a proto řeším v tomhle směru otázky hned dvě.
Situace číslo jedna: Já jako ta co má a kamarádka jako ta co zrovna nemá. Nemám ráda půjčování mezi kamarádkama, protože je mi pak trapné jim připomínat, že mi ještě něco dluží. A tak většinou řeším otázku, jestli vůbec půjčit. Nejhorší z variant, která mě nejvíc vytáčí je ta, kdy mám co by člověk bez příjmu, půjčit kamarádce, která příjem má, ale neumí s penězi zacházet. Co na to chcete říct? Jedete na víkend s nějakým rozpočtem a víte, že to máte tak akorát (případně jsou to vaše poslední prachy) a ona vás poprosí, jestli byste jí nepůjčili. Víte, že ona by to pro vás udělala, ale taky víte, že si třeba za týden vydělá tolik, co vy byste si nevydělala na brigádě za celý měsíc. Navíc, že peníze, co měla na víkend utratila za nějakou strašnou blbost.
Další varianta je ta, kdy vy jste ten co nemá a váš kamarád, který má peněz na rozdávání a rád se tím pochlubí, se rozhodne že o víkendu pojedete na akci, kde se bude utrácet...a hodně. Když mu řeknete, že na to prostě nemáte a tudíž nepojedete, přemluví vás s tím, že vás pozve. Ne, že vám půjčí, prostě to za vás zaplatí. Na jednu stranu je mi hloupé takovou nabídku příjmout, protože si pak připadám blbě, na druhou stranu vím, že ta akce bude super a že bych strašně ráda jela. Co s tím? Protože, když příjmete může se vám stát tak jako mě nejednou, že vám bude připomínáno, kolik za vás ten či onen zaplatil bla bla bla...což je krajně nevychované a trapné. Jestli někoho pozvat chci, tak mu to pak přece nevyčítám, ne?
Připadám si trapně i když mě chlap pozve třeba na panáka. A vlastně nechápu holky, co jdou večer někam bez peněz s tím, že se najde někdo, kdo je pozve. Ve mě to vyvolává akorát tak pocit, že se o sebe nedokážu sama postarat.
Zasloužilo by to hlubší analýzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat