říká se. Nevěřte tomu!
Pamatujte, že cokoliv si naplánujete, stane se úplně jinak než jste chtěli.
Moje sestra je zastáncem toho, že plánovat se nemá nic. Je schopná jít do kina, i když neví, co se hraje. Já jsem pravý opak. Něco jako první dovolená v Chorvatsku, první dítě, postup v kariéře, etc. Prostě musím mít aspoň trochu jasno, co se bude dít. Před kinem si projdu recenze na film, na který jdu, u knížky čtu anotaci...potřebuju jistotu. Jenže...V momentě, kdy mám třeba naplánovaný večer (kam půjde, kdo tam bude,...) mi polovina lidí řekne, že nedojde a když s tím zbytkem dorazíme na místo zjistíme, že jak na potvoru tam mají uzavřenou společnost.
Ani co se mužů týká, nemůžete si nic naplánovat. V momentě, kdy se celé odpoledne (trochu z nudy a trochu v očekávání příjemného večera) věnujete sobě, děláte si manikúru, pedikúru, trháte obočí - i když to bytostně nesnášíte, protože to bolí - čistíte pleť a děláte všechny ty zbytečnosti, kterých si on nevšimne, ale díky kterým si pak vy připadáte líp. A pak je večer. On někam odchází a ani se neobtěžuje vám sdělit, kdy se třeba vrátí (abyste věděla, jestli má cenu čekat) a vy si jenom říkáte "a ja sprostá som si kvoli tebe oholila nohy...aj tie dalšie veci..." a je vám...hloupě.
Na druhou stranu je fakt, že někdy jsou ty neplánované akce lepší než plánované. Když jede do Mikulova pro toaletní papír a stane se z toho nečekaně ten úplně nejlepší roadtrip co jste kdy zažili....nebo když on po vás zatouží v momentě, kdy si připadáte tak asexuálně, že byste nejradši chodila kanálem.
Co jsem tímhle článkem vlastně chtěla říct? Že se nemáte na nic (ale opravdu nic) těšit, protože se to všechno stejně vždycky nějak pokazí. A že si nemáte holit nohy
Žádné komentáře:
Okomentovat