Není mi dobře, a tak co?...a tak ze sebe dělám krásnou. Jednou jsem v cosmu četla radu: ČÍM HŮŘ SE CÍTÍTE, TÍM LÍP SE OBLÉKNĚTE. Sice se člověk třeba potom cítí stejně mizerně, ale není nic horšího, než když vám je hrozně a ještě si hrozně i připadáte (a vypadáte). Navíc mě tohle zkrášlování většinou dostane i do nálady. Není nad to odpočinout si s pleťovou maskou a čerstvým lakem na nehtech (protože pak po váš přece nikdo nemůže čekat žádnou velkou aktivitu, ne?).

Kdo by ale čekal, že k nám dneska vtrhne návštěva už v osm ráno? V době, kdy jsem ještě bez výčitek v pyžamu (= planďáky, které mi padají ke kolenům v těch nejnevhodnějších chvílích a triko ze závodů na jachtecu). A dnes navíc ještě s pleťovou maskou. Kdyby byla aspoň na celém obličeji, jenže dneska mou péči potřeboval jenom nos a brada, takže jsem vypadala docela směšně. Plus to pyžamo k tomu...no, co si budem povídat, já takhle někoho vidět, tak si o něm pomyslím svoje. A ve dveřích návštěva. Trapas!

Co z toho plyne? Že si musím koupit lepší pyžamko (nejlépe nějakou košilku) a nevycházet z pokoje před desátou (a nebo nenamalovaná). Problém...nemůžu si koupit Tu košilku, protože jsem člověk velice, velice zimomřivý, a tak potřebuju teplíčko. A to vám saténová košilka neposkytne. Nejspíš by mi v ní byla zima i v létě. Jenže najít dost pohodlnou, teplou a aspoň trochu přitažlivou alternativu je dost těžké.

Na 10. říjen si nic neplánujte, protože ve Valu je blešák. Jedeme tam se Sjú prodat staré oblečení, abysme měli ve skříních místo pro nové. A taky abysme na to nové měli nějaké prašule. Takže jestli někdo tajně toužíte po něčem, co jste na mě někdo viděli stavte se, udělám vám cenu ;-)

Uvažuju o tom, že můj blog už nebude tak osobní jako do teď...zaměřím se víc na kosmetiku a módu...nehodlám se vynechat úplně, o chlapech mě pořád baví psát, jenže když nemůžu naplno, nechce se mi vůbec. Ale stejně mi to nedá, nezmínit se je divné.

Tak si jdu užívat poslední dny volna a krášlit se.