Jsem pozorovatel. Voayer vztahů. Všichni kolem mě jsou zadaní. Vlastně skoro všichni, což mi docela vyhovuje. Můžu se utvrzovat v tom, že mě teda žádný vztah nechybí, a že chlapi jsou opravdu děsní.

Začínám přemýšlet o tom, jestli vůbec po nějakém pořád toužím nebo už je to jenom setrvačnost a nátlak těch spokojených dvojic kolem. Najednu stranu vím, že bych dokázala být milující a věrnou přítelkyní, ale když vidím, co dělají muži mých věrných a milujících kamarádek...no asi bych si to měl ještě pořádně promyslet. Na druhou stranu mi vztah připadá jakýmsi způsobem omezující. Jsem sobec pokud se jedná o můj čas.